Květen 2016

Propojení majitele a psa? Hloupost nebo fakt?

6. května 2016 v 10:51 | K.M.Valentová |  Vztah člověka a psa


V "člověčím" světě je poměrně běžné, když se říká, že kupříkladu mezi dvojčaty funguje zvláštní druh jakéhosi vzájemného propojení, a vlastně jako úplně nejtypyčtější příklad můžeme také uvést propojení dítěte s matkou, myslím, že jsme to každý z nás už určitě zažili, a samozřejmě se nemusí jednat pouze o dva výše uvedené příklady.

Samozřejmě musíme vzít v úvahu, jak moc je člověk senzitivní nebo jak moc věří v takovou věc, protože podle mého názoru je opravdu nejdůležitější takovým věcem uvěřit, příjmout je především uvnitř svého nitra. Mě třeba spoustu lidí říká, že jsem snílek, že ještě pořád lítám v oblacích, já vím, že na tom něco je, a přiznávám, že občas opravdu zasněná jsem, zase se snažím svět vidět jen v dobrých barvách, ale myslím, že právě díky tomu přístupu nemám problém přijmout i takové věci jako je propojení mezi psem a jeho páničkem.

Ano, spousta z vás se mě nyní může zeptat: "Ale ty jsi přece psala, že pes je výborný analyzátor neverbálního projevu? Myslím si, že celé to spočívá pouze v tom?" Dobře, to je sice pravda, ale jak pak můžeme vysvětlit podivné chování v případě smrti majitele mimo místo, kde se pes nachází?

Já si pamatuji jen jednu situaci, kdy se něco podobného stalo u nás, sice nikdo nezemřel, ale děda je velký milovník vysokohorské turistiky, a když jsem ještě byla malá věnoval se horolezectví. Jednou o víkendu se vydal zdolat nějakou ze skal, a už od rána byla Asta poměrně hodně nervózní, doslova se z ní na prá dnů stal jiný pes. O pár hodin později děda ležev v nemocnici - ještě než stačil dojít na místo, uklouz a spadl tak šikovně, že si způsobil otevřenou zlomeninu na levé noze.

Na druhou stranu pojďme se na "propojení" podívat i z jiné stránky, když jsme s našim mazličkem denně a příjde situace, kdy nás něco trápí, tak ač se snažíme toto chování zakrývat - tak jako jsem to dělala já - i přesto je jasné, že nejsme dokonalí, a i přes sebevětší snahu tvářít se šťastně, je povětšinou i okolí jasné, že je něco v nepořádku, nicméně jsem si jistá, že pes je v tomto ohledu mnohem více vnímavější, než lidé. A čemu to přisuzuji? Zase si neodpsutím nerýpnout do vědců: Přibližně nějaký ten rok zpátky se v Rakousku odehrál vědecký výzkum, při kterém bylo zjištěno, že pes cítí k majiteli stejnou důvěru jako malé děti k rodičům - tento "objev" mne neskutečně potěšil, jelikož několik let před tím jsem vydala článek na téma, jak je důvěra ve vztahu pes x majitel důležitým faktorem, vlastně tím nejdůležitějším, a velice mne potešilo, že to vědci potvrdili, sice s celkem velkým zpožeděním, ale lepší pozdě, než nikdy.

Ale abychom se vrátili zpátky, tady by dle mého názoru opravdu šlo o schopnost obrovské empatie ze strany psa spolu s dokonalým zvládáním neverbální komunikace, nevím zda jste si někdy všimli, jak vás pes pozoruje, ale to je typický případ, kdy je pro něj velice jednoduché přečíst, jak se zrovna cítíte.

Koncekonců já sama přesně nedokáži říci, ke které možnosti se více přikláním, z realistického hlediska by byla nejlepší varianta neverbální komunikace, nicméně protože já se na věci povětšinou nedívám pouze reálně, věřím že existuje nějaké jiné "vyšší" propojení mezi myslí majitel a psem, pak musím respektovat a přijmout i tuto teorii. Jediné co mohu z nedávné zkušenosti potvrdit je, že psi prostě mají šestý smysl, který je velice dobře vyvinutý. Ještě než, se mi naplno rozvinuly problémy se srůsty, nebyly bolesti tolik intenzivní nicméně se pomalu, ale jistě začaly ozývat, a Čárlí ještě před tím, než toto přišlo polehávala v oblasti, kde mám nyní problém, a pokaždé se snažila velice intenzivně dostat až k samotné kůži, kterou olizovala a doslova mi na břiše "hrabala" packami.

Měli byste zájem o videa se mnou a Charleen?

Hezký den přejeme! :)