Únor 2014

Přátelství bez pravidel

8. února 2014 v 14:35 | K.M.Valentová |  Vztah člověka a psa
Když přemýšlím o tom, jaké postavení měl pes třeba ve středověku, a jaké má nyní, a také jak pohlížel člověk na psa, a jak na něj pohlíží nyní, je jasné, že v tomto ohledu došlo k rozsáhlému vývoji. Dnes bych se chtěla zabývat právě otázkou vývoje tohoto vztahu, ale spíše také tím, jestli může existovat soužití se psem, bez toho aniž bychom museli denodenně dávat najevo svou vůdči pozici.

V poslední době zaznamenáváme opravdu velká "boom," skoro ve všech oblastech psího života, myšlení, cítění apod., mám pocit, že zrovna před několika málo týdny vyšel článek, jehož srdcem bylo, potvrzení toho, čeho si je většina majitelů psů vědoma, již od prvního dne, tedy paní vědci a dámy vědkyně, přišli na to, že pes cítí ke svému majiteli stejnou lásku jako my k němu, a také již opatrně naznačují, že se nejedná pouze o lásku, ale i o další emoce, které byly přiznávany primárně lidem. Bohužel se na tato témata neumím dívat objektivně, pouze z mého osobního úsudku mohu říci, že pes je mnohdy více empaticky založený, než kterýkoliv jiný člověk, vlastně se vyloženě těším na dobu, kdy široká veřejnost uslyší prohlašení typu: "Pes je mnohem chytřejší, než jsme si kdy mysleli." No a nyní, již pojďme k samotnému srdci článku.

Když vztah funguje bez pravidel

Na začátek ještě podotýkám, že všechny tyto články (vztah člověk a pes) vycházejí pouze z mých osobních zkušeností, a hlavně ze vztahů mě a mých fen, proto Vám tyto názory rozhodně nechci podsouvat, mým cílem je Váš osobní názor, nikoliv přebírání mých, či jakýchkoliv jiných.

V několik málo posledních letech, můžeme pozorovat, že ve vztahu psa a mijtele, dochází k mnohem většímu rozvoji, než bylo kdysi zvykem, můžeme vidět, že se přátelství utužuje, a dochází k mnohem většímu porozumění, což se samozřejmě týká, jak psa, tak člověka, taktéž dochází k mnohem větším vědeckým výzkumům, majitele pejsky berou více jako společníky pro život, než jen hlídače atd., dle mého názoru, je toto jen začátek dlouhé cesty, vždyť na trhu už nyní nalezneme "překládaše psí řeči."

Má prvotní otázka, ale zněla, zda může existovat soužití bez toho, aniž bychom museli dávat jasně najevo pravidla, zkráceně aby to fungovalo tak, že pes chápe, jaká je jeho pozice, jak se může chovat, a co už si dovolit nesmí. Dle mých zkušeností ano, prozatím jsem neměla psa, kterému bych musela říkat, to nesmíš, a to zase můžeš, nějak odmalinka pilujeme, výsadní postavení "paničky," v krizových situacích, jinak můj vztah vůči psům funguje na přátelské úrovni, tedy s nimi zacházím jako s mými velmi dobrými přáteli, proto mezi mnou a mým psem neexistuje věta "Jsi dominantní," takže mám zato, že nekterá soužití, prostě mohou fungovat, bez toho aniž bychom museli psovi každý den připomínat, kdo je pánem. Na druhou stranu také znám typu psů, kteří neustále zkouší, co ještě mohou a co už ne, v konečném důsledku se opět dostávám k tomu, že každý z pejsků je úplně jiný, a proto nelze užívat stejných metod na každého z nich, každý z nich je jedinečná osobnost.

Rozumíme si více?

Řekla bych, že toto je celkem zavádějící otázka, jelikož i v dnešní době existují lidé, kteří mají pejska jen pro hlídací účely, či jako doplněk k domu se zahradou, tím samozřejmě neodsuzuji jejich city k čtyřnohému příteli, protože sama vím, že i když mí prarodiče měli psa u domu, byl pro ně milovaným členem, jen mu nevěnovali tolik pozornosti, jakou dnes věnujeme my Našim pejskům.

Myslím, že na otázku zda došlo k vývoji vzájemného porozumění, není potřebná odpověďi, důraz spíše klademe na to, jak moc se komunikace mezi majitelem a psem zdokonalila. Když se opět zamyslím nad tímto problémem, napadá mě, že jsme nyní ve vztahu ke psům více otevřejnější, a jak jsem již na začátku řekla, v této době zažíváme obrovské "boom," nových poznatků apod. Tato skutečnost samozřejmě, nezakladá jen na našem přístupu, ale také na otevřenosti a natěšenosti psa naslouchat majiteli, pes je mnohem šťastnější, když vidí, že mu majitel naslouchá a snaží se ho pochopit, najít s ním společnou řeč, opět se vrátím k mému vztahu s Čárlí, ve fází v jaké se nacházíme, je spíše nyní ona ten aktér, který mě jakoby posunuje a učí, jak správně komunikovat, ze začátku jsem byla já, kdo udával tempo, také co jaký povel nebo posunek znamená, základy naši "konverzace," jsme vlastně tovřily spolu, ale zase dávala více prostoru mě, a snažila se co nejvíce ulehčit komunikaci. Nyní, kdy už jsme "základy," zvládly dokonale postupujeme do další úrovně, kdy právě ona přebírá iniciativu komunikace.

Samozřejmě abych neustále neudávala samou chválu, musím zdůraznit, že nemám dokonalého psa, a také ani dokonalého psa nechci, Čárlí má své chyby, ale právě proto, že mezi námi panuje přátelský vztah, není pro mne důležité jestli někdy vyběhne svéhlavě za kočkou, vyválí se v něčem velmi "voňavém," i když si je u všech těchto situací moc dobře vědoma, že by to dělat neměla, spíše mám pocit, že je až moc vychytralá, při čtení tohoto odstavce by mě určitě někteří kynologové ukamenovali, a odsoudili za to, že bych ani takové věci psát neměla a ani bych neměla vést blog, který zmiňuje "psí psychologii." Pro Vás jen mohu dodat, že tak jako jsou děti různě vychované, a nikdo Vám do jejich výchovy nemluví, tak i já vychovávám a uznávám takový styl soužití, který vyhovuje mě.

Co nakonec dodat? Snad jen, že je úžasné pozorovat, jak moc se vztah za poslední léta mění, vždyť jen před několika lety bylo nemyslitelné, brát s sebou pejsky na dovolenou, a dnes už máme psí pláže, restaurace, školky, parky atd. Jednoduše řečeno, jsem velmi potěšená do jaké úrovně se dostáváme, a že v dnešní době máme pejska především za účelem životního společníka!