Jak mluvit se psem -díl 49- Stop masmédiím a předsudkům!

1. června 2013 v 20:16 | K.M.Valentová |  Jazyk "pejsků"

Tento díl bych nejradši nazvala psím speciálem, ale tzv. speciály většinou bývají o veselých nebo kuriosního tématech, jenže na článcích o neexistujících "bojových plemenech," nic veselého nebo kuriozního nebývá, právě naopak, tato úžasná plemena jsou velmi negativně příjmána především díky masmediím, která se zaměřují primárně na případy, kdy tito psi "samovolně" útočí na děti, členy domácnosti, zvířata či kolemjdoucí, to jsou nejčastější případy, další klasický článek médií najdeme pod začínajícím názvem "Smečka divokých.... zaútočila na..." Jenže otázka kupříkladu zní, proč bylo nutné, aby se tito psi ocitli vyhození a bez domava venku, bezdomovci také kradou nebo žebrají, aby neumřeli hlady.


Tento text je namířen především proti médiím, protože právě masmédia stojí za utvářením naších názorů na tyto psy. Média málokdy, vlastně za můj život nikdy nezveřejnila reportáže nebo články o pitbulech, stafordech...,kteří se podílejí kupříkladu na canisterapii nebo jakkoliv přispívají a pomáhají lidem s nějakým hendikepem. O těchto plemenech existuje nespočet předsudků a je pouze na každém z nás, ke kterému názoru se přikloníme, já jsem, ale přesvědčena o tom, že jsou nám primárně a s úmyslem podstrkovány takové informace, které nakonec vedou k vlády k takovým nesmyslným krokům, jako je "zákon o bojových plemenech," a já se ptám, jen protože někteří nenormální lidé, kteří mají problém sami se sebou neumí zacházet se zvířetem, u kterého je třeba vědět, jak k němu přistupovat musí být odsouzení všichni? Zamysleme se nad tím víc, moje otázka zní takto "Odsuzujeme všechny Nory, protože Andres Breivik spáchal něco tak ohavného?" Já vím, je to asi hodně tvrdé přirovnání, ale ve své podstatě se jedná o jedno a to samé, kvůli tomu, že majitel neumí psa vychovat a on pak napadne člověka nebo zvíře, nemůžeme házet všechny ostatní do jednoho pytle, ale přesně tohle média v těchto případech dělají.

V tomto článku se seznámíme s historií "obávaných" plemen, některými medializovanými případy, vlivem médií a předsudků na vědomí a utváření názorů obyčejným lidí a v neposlední řadě hlavně se samotnými chovateli a majiteli těchto plemen a jejich názory k těmto problematikám, které určitě stojí za to zmínit.

Společná historie těchto plemen

Jak už to tak bývá, povaha každé rasy psa je výsledkem šlechtění člověka, který vždy šlechtil za nějakým účel, tak vznikli psi specializovaní na stopu, lov a další charakteristické činnosti. Co se týče historie psích samurajů, jak se taky těmto pejskům říká, jejich vývoj je velmi hezky popsán jak v knize Stanleyho Corena, tak v knize "Bojoví psi," jejiž autorem je Dr. Dieter Fleig. Plemena typu bull, byla primárně využívána k lovu zvěře a zápasům v arénách, nikdy nebyla vedena proti člověku. Postup před zápasem byl následovný: každého ze soupeřících psů umyl majitel právě soupeře, důvod bylo zabránění potírání srsti jedem, či jinými látkami, které by zvhodnily druhou stranu, pokud pes zaútočil, byl s ním "rychlý proces." Případna zranění byla psům ošetřována bez desinfekce, či anestezie, žádný se psů si nesměl dovolit napadnou člověka. Právě vlivem tohoto "vybírání" neagresivních jedinců vůči lidem, se například u stafordšírského bulteriéra vyvinula láska a oddanost vůči svému pánovi.

V první světové válce byli psi také velmi důležití, postupně se ale začali chovat za účelem zápasů, které má na svědomí opět člověk, ne samotné plemeno. Ve psech byla úmyslně potlačována bolest a naopak podporována agresivita vůči jiným psům a nejen jim. Psí zápasy se časem staly fenoménem a ilegalizovány byly až někdy kolem 19. století, jenže přetrvávají dodnes, a fanatizmus jejich majitelů je jen těžko pochopený. I když byla agrese podporována, pes se nesměl obrátit proti majiteli, v tomto případě byl vyřazen z chovu, toto stanovisko se ovšem netýká dnešních zápasů.
I tento fakt může přispívat k doměnce, že jsou tito psi naprosto nevhodní pro lidskou společnost, jenže dnes jsou priority těch plemen úplně jinde, agrese byla cíleně potlačena a vzorní chovatelé Vám potvrdí, že při spárvné výchově je z takovéhoto pejska úžasný společník pro celý život.
Abychom tento článek co nejvíce přiblížili skutečnému stavu a povaze těchto plemen, dotázala jsem se jednotlivých majitelů jestli by se s námi podělili o jejich zkušenosti a názory k této problematice, během článku budu tedy k jednotlivým odstavcům přidělovat související otázky.

Na otázky budou odpovídat majitelky, které mají bohaté zkušenosti s těmito psy.

Začneme první otázkou a ta zněla: "Jak byste popsala výchovu a průběh výchovy Vašeho pejska?"
Monika - majitelka psi školy Canikenny- uvádí:
"Psi typu bull jsou velice vnímaví a učení je baví, tudíž při správném a důsledném vedeni se učí velmi snadno a rychle - nijak nevybočují z čeledi "terierovitých."

Lucia Koštialová vlastníci AST Dragona, jemuž jsou nyní dva roky říká:
" Pes nie je program, ktorý jednoducho naprogramujete a pôjde to. Treba s ním každý deň trénovať poslušnosť a v našom prípade aj určité cviky, na ktoré je určený ako signálny pes so špeciálnym výcvikom pre nepočujúcich."

Monika Hladká, která je majitelkou feny stafordširského bulteriéra uvádí:
"No asi jako klasický průběh jako u jakéhokoliv jiného plemene Socializace s lidmi, psy a jinými zvířaty, důslednost, ale ne tvrdost při výcviku. Velmi, velmi lehce se SBT cvičí a fungují na cokoliv - pamlsky, hračky, motivace u nich je jednoduchá."

Majitelka roční fenky Anna Karličevová říká:
"Každodenní opakování a učení, co smí a nesmí + povely. Učí se doma i venku. Formou pozitivní hry a pamlsků. Zatím ještě vše nezvládá na 100%. Čtyřletý pes - Pouze upevňování povelů, občasné opakování, formou důrazného tónu hlasu a trvání na splnění povelu. 10 ti letý pes - Je slepý. Povely poslouchá, další výchova vzhledem k omezení není potřeba."

Edita Holzknechtová je majitelkou pěti letého minibulteriéra, k této otázce se vyjádřila takto:
"Musím říct, že mám štěstí na extrémně hodného a milého psa (podle chovatelky to má v genech). Výchova probíhala klidně a založená na pamlscích, s tím, že jsem od něj očekávala pouze sedni, ke mně a chůzí u nohy, tak to nebylo náročné. Ale je to palice paličatá a umíněná, takže neposlouchá na první slovo."

Z těchto odpovědí jednoznačně vyplývá, že tito psi nejsou zarputilí a agresivní jedinic, právě naopak, učení je baví a majitele respektují.

Druhá část článku se bude zabývat některými medializovanými případy

Pokud se už něco takového stane, nikdy nevidíme do zákulisí, troufnu si říct, že ani médiím není znám celý příběh, jelikož lidé si většinou uvědomí své chyby pozdě, a je jim trapně vyložit celý příběh, tak jak se doopravdy stal, a tak jsou nám předkládány různé verze, jak se z ničeho nic stalo, že pes zaútočil, a někde je jen okrajově zmíněno, že dítě sem tam zatáhlo psa za ocas, sem tam mu sebralo hračku, a jen občas s ním zůstalo samotné doma, takto je to předkádano nám, a za jeden půl rok výjdou desítky takových článků, po kterých už člověk začíná pochybovat o bezpečnosti chovu těchto psů, jenže nikdy se nedozvíme, že tito pejsci se společně s jejich majiteli věnují úplně jiným a mnohem užitečnějším věcem, které mohou naopak pomáhat. Před další otázkou bych opět chtěla podotknout, že útoky psa na zvířata nebo nás lidi, jsou vždy něčím vyvolané nebo podmíněné, neexistuje pes, který by útočil na lidi od štěněte, na základě akce vzniká reakce, a na základě podněcování agresivního chování a nesprávné výchovy vzniká nevyvážený pes, jehož chování pak vede k těmto případům.

Jak byste popsala jejich vztah k cizím lidem, dětem a ke členům rodiny?
Jak byste popsala jejich vztah k jiným pejskům, případně pejskům stejného plemene?
Edita Holzknechtová, majitelka minibulteriéra uvádí:
"On má vztah s každým, hlavně když si muže vlézt na klin a oblíznout. Mám malé dítě a ten vztah je neskutečný, nechá si všechno líbit a spíše okřikuji syna, ať ho nechá být."


"Musím říct, že v okolí jich moc nemáme, ale on nemá problém s nikým."

Monika, majitelka psí školy Canikenny, říká:
"Každý pravý bull je od přírody lidumil. U kříženců těchto plemen už to ale zcela platit nemusí."

" Někteří bull se do smečky hodí (SBT, ABT), jiní ne (APBT, AST) - samozřejmě existuji i výjimky potvrzující pravidlo. U APBT se hojně objevuje nesnášenlivost stejného pohlavi, naopak opačné pohlaví maji radi, nebo jsou alespoň schopni jej tolerovat."

Lucia Koštialová, majitelka AST Dragona, jemuž jsou nyní dva roky konstatuje:
"Vzťah k deťom je výborný, má ich rád, a necháva sa aj pomačkať. Je veľmi spoločenský a preto chodí skoro ku každému aj cudziemu sa privítať aspoň štuchnutím čumákom, čo mnohí nevedia pochopiť - buď im to vadí alebo nadávajú. Vzťah môjho psa ku členom rodiny je výborný, dokonca sa znáša s dvoma mačkami, ktoré mám."

Monika Hladká, vlastníci fenu stafordšírského bulteriéra, uvádí:
" Děti a lidi naprosto miluje! Každého musí oblízat a nadšeně po něm skákat. U dětí je to problém, kvůli jejímu nadšenému vítání, to by nemuseli děti ustát a skončili by na zemi se psem, který se je snaží ulízat k smrti. Kdyby k nám přišel zloděj, stafbulka ho nadšeně přivítá, provede ho bytem, pohraje si s ním a pak by mu vesele skočila do auta."

"Arty se snaží vycházet se všemi psy i zvířaty. Ale když po ní nějaký pes vystartuje, líbit si to rozhodně nenechá a bude se bránit, stejně jako by se bránil i napadený člověk člověkem. Chováme spoustu zvířat, takže se mezi nimi pohybuje od malička, jen krocan jí nějak vadí Činčili a potkani jí klidně mohou lézt po hlavě. Jinak má dost psích kamarádů a kamarádek, s kterými si hraje - pes německý špic malý, pes mix JRT a jezevčíka, pes belgický ovčák malinois, fena mix border kolie a pinče a 2 stafordky Kromě těch dvou stafordek jsou to naši psi."

Anna Karličevová, vlastnící několik pejsků, říká:
"Rodinu chrání a hlídají, zda např. na procházce někdo nezmizel. Roční fena: Velmi podřízená, před rodinou, dětmi i cizími si lehá na záda a ukazuje bříško. 4 letý pes - vzhledem k týrání se občas někoho bojí a při pohlazení od cizích lidí uhýbá, na lidi která zná reaguje poskakováním metr vysoko, radostí kňourá a vrtí ocasem, 10ti letý slepý si lehá před všemi na záda a ukazuje břísko."

"Ve styku se psy: fena - lehá si před nimi na záda, chce si hrát. Jednou byla napadena, prokousla tlapka jiným plemenem. Z napadení bez reakce odešla. Pes- ke všem plemenům stejně. Očichá, s některými se proběhne, občas si hraje. Byl napaden 2x malým plemenem. Zůstal stát a nebránil se, 1x napaden ohařem - bránil se, psa nezranil. On sám byl pokousán do krku a ucha. Desetiletý: pouze si hraje.
Jiná zvířata: První dva psy žili v bytě s potkany - nevšímali si jich. Potkali též králika, činčilu, kočky - prohlíželi si je se zájmem, poté odešli."

Jelikož by byl článek velice dlouhý, rozhodla jsem se rozdělit ho na dvě úměrné části, také z důvodu, že už mě upozorňuje má čivava, že je čas na procházku, upřímně doufám, že po jeho přečtení dospějete k lepšímu mínění o těchto úžasných psech, už jen z důvodu, že všechny dotázané majitelky, nemluví o tom, že by jejich psi napadali a útočili sami od sebe, dokonce zde můžete vidět, že i když byl pejsek napaden, pouze se bránil. V dalším pokračování, se budeme bavit hlavně pověrách, které jsou tolik rozšířené, ale také o nesmyslném zákonu, který jakýmsi způsobem tato samurajská plemena reguluje. Na konci druhé části budete mít možnost, seznámit se s některými pohnutými osudy pejsků, jejichž majitelky Vám zde celou dobu podávaly, kvalitní a plnohodnotné odpovědi, a které také v dalším díle uvedou na další kladené otázky. Cílem těchto článků je především pokusit se změnit veřejné mínění o těchto psech a uvědomit si, že je důležité utvořit si vlastní názor, který nesmíte tvořit jen z reportáži v televizi nebo článků, které mnohdy píšou nemilovníci psů!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jsou Vám články přínosem ?

Ano, chci další :) 68.3% (269)
Ne, nejsou, nebyly a nebudou :D 15.2% (60)
Ale jo jsou :) 16.5% (65)

Komentáře

1 Kitty Kitty | Web | 6. listopadu 2017 v 17:28 | Reagovat

Jedu postupně po všech tvých článcích, i když nemám pitbulku. Dokonce jsem začala studovat chování psů a jejich výchovu, poznávání signálů a tak. Knížek je dost a jsou důležité pro pochopení chování a sžívání se se psem či fenou. Člověk je musí mít rád a chtít se dozvědět, co pomůže VŠEM, nejen psovi a psovodovi. U tebe není nouze o poučení a zkušenosti, děláš to dobře. Někdy nekomentuju, ale jsem u tebe hodně často :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama