Prosinec 2012

Jak mluvit se psem - díl 48 - Silvestr

31. prosince 2012 v 16:57 | K.M.Valentová |  Jazyk "pejsků"
Další rok Nám sletěl jako voda, spíše mám pocit, že všechno letí čím dál rychleji, a máme tady hlučné přivítání roku 2013. Pro většinu pejsků tyto dny neznamenají pohodové dny, strávané naprosto bezstarostně kdesi v posteli či pelíšku, právě naopak. Už i několik dní předem nedočkaví jedinci vypouštějí hlučné ohňostroje, kde jen to jde a lekaví pejsci pak bezhlavě utíkají, aby se zachránili, před "čímsi."

Ohňostroj
Při vypouštění hlučných rachejtlí, většina psů zažívá obrovský stres, který vzniká v mozku, dále pak se pejsku vyplaví do krve hormony, které stres jakoby podporují a na jehož základě, se pak pes rozhoduje ze dvou možností, které v danou chvíli má, buď to bojovat nebo utéct a zachránit se. Těžko říci, jakou přesnou představu v té chvíli mají, ale kdybych byla pes a slyšela někde nad sebou bouchat "něco", určitě bych proti tomu nechtěla - a ani nevěděla jak - bojovat, a na základě toho vyvozuji, že pes raději volí útěk. Proto bychom si Naše mazlíčky měli důkladně hlídat a popřípadě zabezpečit jejich kotec tak, aby nebylo možné úteci. V případě tohoto druhu stresu, je nutné psa nechlácholit, tento způspob uklidnění působí pouze na Nás, ne na psy, tím, že ho budeme hladit, pusinkovat a tisknout k sobě, utužíme pouze jeho domněnku, že je jeho chování oprávněné, a že se opravdu něco děje. Dle mě je naprosto nesmyslné dávat psům do uší vatu, jenom při vědomí, že pes slyší cca. 12x až 14x lépe, než my, proto mu vata asi nijak nepomůže. Zvuky, které rachejtle vydávají nejsou vše, co pes cítí, otřesy povrchu, při vypouštění nejsou vyjímkou, tudíž i tento faktor řadím, k primárním příčínám stresu. Některé slabší jedince mohou následky těchto oslav poznamenat, strachem a lekáním z každého silnějšího hluku. Proto je důležité vytvořit co nejvhodnější podmínky, aby se přivítání Nového roku, obešlo s co nejmenšími psychickými následky.

Široký sortiment
Na dnešním trhu je k dostání velké spektrum různých přípravků, které mají zaručit co nejmenší stres Vašeho pejska při Silvestru. Jenže stejně bychom si měli dát pozor co nakupujeme, osobně jsem zatím žádné z přípravků nepoužila snažím se vždy vytvoři atmosféru, tak aby byla Čárlí v co nejlepším rozpoložení. A jednou za rok se to nějak dá přežít. Ale zpět k tématu, na trhu najdeme homeopatika dále pak tzv. feromony, které mají navodit příjemnou atmosféru, nejběžnější sedativa a nějaké obojky, kterým tedy moc nevěřím. Vlastně bych nenakupovala nic sama, raději bych zajela k osvědčenému veterináři a popřípadě se přiklonila k homeopatikům nebo k sedativům.

Neopouštějte je
Pro valnou většinu, která psy bere jako členy domácnosti, je těžké nechat ho doma i dvě tři hodiny, volného času. Nejdůležitější čas, kdy bychom opravdu neměli nikam odcházet je právě moment, kdy začnou bujaré oslavy Nového roku. Jestliže psa opustí jeho smečka, zůstane doma po tmě, sám, venku budou blýskat a bouchat rachejtle, to opravdu nepřiadá na jeho psychickém stavu, samozřejmě je asi těžké rozhodovat se mezi přáteli a psem, já jsem ale vždy pro psa a novoroční přípitek si nechám na ráno.

KAŽDOPÁDNĚ PŘEJI CO NEJŠŤASTNĚJŠÍ A BEZSTAROSTNÝ VSTUP DO NOVÉHO ROKU, MNOHO ŠTĚSTÍ A ZDRAVÍ, CO NEJMÉNĚ STAROSTÍ A SMUTKU, JEN SAMOU RADOST! A VAŠÍM MAZLIČKŮM PEVNÉ NERVY! :D

Jak mluvit se psem - díl 47- Posedlost a "posedlost"

29. prosince 2012 v 16:36 | K.M.Valentová |  Jazyk "pejsků"


Posedlost se většinou váže k exorcismu, ale dnes jí budeme definovat jako nepřirozené chování zvířete, které má za následek kupříkladu špatnou komunikaci mezi majitelem a zvířetem, kvůli odmítání vzdát se daného předmětu.

Za nejčastěji, psy oblíbený, předmět můžeme považovat klasický balónek. Posedlost se nemusí projevovat neustále, lze jí pozorovat jen v určitých místnostech nebo venku. Nejsem si úplně jistá, proč tomu tak je, ale dokáži si logicky vyvodit některé aspekty, napadá mě, že třeba jen venku se nalézají kameny nebo šišky nebo si pes pamatuje, že jen v některé místnosti zahlédl světýlko laseru, a proto ho neustále vyhledává. Určitě existují i jiná vysvětlení, ale já coby laik, nehledám složitosti, tudíž se přikláním k této verzi.

Jaké příčiny posedlost má?
Většinou nic není bez důvodu, takže pojďme zkusit vyvodit několik bodů, ze kterých je možné, aby tato negativní vlastnost propukla.
Napadá mě jednoznačně:
  • Frustrace
  • Nezačlenění se do společnosti
Obě dvě možnosti spolu určité souvisí. Pokud nevíte, co představit pod pojmem frustrace, pak mi dovolte abych použila definici Naší paní profesorky, a sice, že se jedná o krátkodobé neuspokojení potřeb, kterému brání určitá překážka. V případě neschopnosti spíše majitele, než psa pochopit svého mazlíčka, pak není třeba vysvětlovat oč se jedná. Ještě mě napadá jedna varianta, a sice, že někteří psi jsou opravdu hyperaktivní a následkem toho vzniká posedlost určitým předmětem.
Jak posedlost probíhá?
Asi špatně definována otázka, ale podstatou zůstává její odpověď. Řekla bych, že si zvíře nárokuje určitý předmět a vyžaduje v dané chvíli jeho plné "využití." V případě hledání světýlka laseru, to nejspíš takto nebude, ale bavme se nyní o hmotných věcech. Opravdu netuším zda je možné, aby byl pes v tomto rozpoložení agresivní a daný předmět si nárokoval, jelikož jsem zatím neměla tu čest setkat se s až takovým případem, spíše jsme na horách potkali boxera, který měl tendenci přinášet šišky komukoli novému, kdo se na chatě jeho majitelů objevil a neustále vyžadoval, aby mu byla šiška házená a on jí pak zase mohl přinést, výdrž měl opravdu excelentní. V jeho případě se spíše jednalo o to, že jeho majitele si ho nijak zvlášť nevšímali, spíše ho brali opravdu jako psa, a tak se mu věnovali sem tam, společnost kterou na horách měl, byla kočka a pár dalších zvířat, takže komunikace s ostatními druhy nebyla zrovna nejlepší a dle mého úsudku, byl následkem toho frustrovaný, tudíž to řešil tak, že jakmile přišla návštěva nashromážděnou energii použil na její vybití, následkem toho přišlo návštěvě, že je šiškami posedlý, jakmile jednu nemohl najít, ihned si opatřil novou a tak se to opakovalo pořád dokola. S nezačleněním se do pomyslné smečky, také určitým způsobem frustraci můžeme spojovat, jelikož podle mě vzniká následkem neuspokojení primárních potřeb psa. Majiteli může připadat, že je pes posedlý určitým předmětem, avšak skutečnost může být taková, že se pejsek pouze snaží najít další možnost, jak s paničkem najít společnou řeč, takže nejspíše musíme rozlišovat "posedlost" a opravou posedlost.

Administrátorka tohoto blogu :)

23. prosince 2012 v 16:08 | K.M.Valentová |  Něco o autorce

Když jsem zakládala tento blog, vůbec mě nenapadlo, že bych mohla dojít až tak daleko, tedy pro mě je čtivost mých článků velkým úspěchem, pak se k tomu připojila výhra v soutěži a já jsem se rozhodla, že dokud budu mít o čem psát, tak tento blog bude stále tepat články. Pak mě někdo "osvítil" znova a jen tak z hlouposti byla založena FB stránka, netřeba dodávat jakou mi dělá radost, když i tam přibývají "fanoušci." Pak jsem si říkala, že jsem na začátku jen stručně popsala, kdo jsem a tím spíše, čím se budou stránky zabývat, tudíž bych se Vám teď chtěla představit více, abyste si i vy o mě samotné mohli udělat jakýkoli "obrázek."

Jako předtím začnu svým jménem, opravdu se jmenuji Katrin Marie, druhé jméno mi bylo uděleno při křtu a následně ho maminka nechala zapsat i na matrice, a tak jsem tedy získala tyto jména. Mezi mé další koníčky patří politika, na kterou mám také svůj vlastní pohled, kreslení úhlem, četba, turistika. Z celého srdce miluji přírodu, hlavně lesy a hory, to je můj neuvěřitelný nabíječ a zdroj energie. Jsem věřící, tedy mamka mě nechala pokřtít v římskokatolickém kostele, takže jsem takto od mala byla vedena, ovšem opět nesouhlasím se vším co církev dělá či jaké názory hlásá, tudíž by se dalo říci, že mám svou víru. Pohled na svět je optimistický, to jen na některé typy lidí pesimistický. Nekouřím, nepiji, celkově k této tématice mám odmítavý postoj. Ve svém volném jsem nejraději ve společnosti psů, protože mi dali a naučili více než lidé. Jak bych se sama popsala? Nejspíš jako úplně obyčejnou šestnáctiletou holku, vlastně se nerada popisuji protože nejlépe mě zná okolí, člověk jako takový sám sebe vidí jinak, než ostatní jeho, tudíž z tohoto důvod nechávám toto téma osvým způsobem otevřené. Můj životní cíl není jeden, vlastně jsou dva, ale myslím, že oba dva jsou stěží dosažitelné, jenže si za nimi půjdu dál, zatím se mi plní vše co jsem si stanovila, tak uvidíme jak to půjde dál. Chtěla bych jednak změnit politiku v tomto státě, ale jsem jen jedna z 10 500 000 osob, v této republice, a ještě z úplně malinkého městečka, jenže nevzdám se této představy, že se mi to jednou podaří. Druhý sen, který bych si chtěla splnit je boj za práva zvířat, a jelikož jsem opravdu milovníkem psů, tak především jich. Určitě bych chtěla pomáhat nějak postiženým psům, protože tato práce mě naplňuje nejvíc ze všeho. Co nemám ráda? jednoznačně faleš, lež, pomluvy, vybíjení zlosti ať už na lidech či zvířatech. Také nesnáším když se někdo ohání pravdou a sám jí pak není schopný přijímout. Nerada se hádám vlastě se hádkám vyhýbám, jsem spíše pro "diplomatické" řešení, když už na mě tedy někdo "vyjede" snažím se mluvit klidně co jen to jde, než taky explodujou nervy mě :D! Své názory nikomu nenutím, ale nemám ráda, když se mi je pokouší vyvrátit někdo jiný, v případě, že se mě o tom snaží přesvědčit delší dobu, tak mu razantně vysvětím, že mě v tomhle opravdu nepřesvědčí. Musím se spálit sama, protože popálená ruka je nejlepším učitelem, pak začneme věřit, že oheň pálí!


Nejprve jsme bydleli nechci říci ve městě, i když je dnes za město považovaná, ale řekněme ve více obydlené vesnici, poté jsme se odstěhovali dál od centra, takže jsem od tří let vyrůstala zde, mezi domy, lesy, loukami, rybníky, polemi a také mezi lidmi, u kterých převažuje chov domácích zvířat včetně psů, kteří jsou u ročníků mých dědečků bráni převážě jako hlídači. Už od malinka jsem jaksi měla svůj vlastní svět, chytala žáby, kobylky, šneky a všelijakou havěť, hlavně prarodiče mě vždy učili být sama sebou a mít ke všemu otevřený přístup, ale také disponovat a prosazovat svůj názor, pokud je oprávněný, jenže jak to tak bývá bohužel někdy jdu hlavou proti zdi. Jako tří leté dítě odtržené od svých městských návyků a dětských přátel, mi nezbývalo nic jiného než se přizpůspobit tomuto životu, neměla jsem žádné kamarádky holky, ale jen dva kluky, tudíž mi nezbývalo nic jiného než s nimi skákat po střechách, říct jednomu z příbuzných aby mi koupili kuličkovou pistol nebo si raději vzít lopatku a začít si kopat bunkr, kdyby náhodou nepřátelská linie zaútočila. A protože mi chyběla dívčí přítelkyně plně jí nahradila prarodičů fenka, Astinka, byla křížencem německého ovčáka a něčeho? Rysově a povahě však převládal NO. Nikdy mi nepřišlo zvláštní, že jsem raději ve společnosti psů, než lidí, ať už probíhaly jakékoli oslavy a děda nechtěl pustit Astu ven, prosila jsem ho tak dlouho dokud jí opravdu nepustil, pak jsem byla raději s ní na trávě než s nimi u stolu. Kdykoli jsem potkala jakéhokoli psa, hned jsem obtěžovala majitele otázkou "Mohu si ho pohladit?", mám pocit že všichni byli tak velkorysí, že mi to povolili, když jsem jezdívala s prarodiči na výšlapy také s Námi jezdila fenka zlatého retrívra Sherryl, většinou se stávalo, že jsem úplně zapomněla na babičku a dědu a pokračovala v túře s majiteli, které jsem také bombardovala jednou otázkou za druhou.

Chodívala jsem k jedné sousedce, která měla kříženku jež můžete vidět na fotce FB stránky, tam jsem také trávila spoustu času, až to došlo tak daleko, že jsem začala přesvědčovat rodiče aby mi pořídili vlastního psa, bylo mi tehdy možná sedm nebo osm, přesto jsem věděla, že CHCI psa za každou cenu, jediné čeho jsem se dočkala byla morčata jo a křečci. Mamka do bytu psa nechtěla, říkala, že mám psa pět minut od Nás u prarodičů. Tak jsem to začala řešit po svém a každého tuláka, kterého jsem potakala hned vzala před barák, popřípadě nahoru před byt a dělala psí oči, nikdy se mi však nepovedlo ani jednoho umístit k Nám, když už jednou mamka povolila, přišel pan otec a bylo po všem. Když už mi bylo kolem dvanácti let začala jsem Astu brávat na procházky, bylo mi jí líto, vodítko používala prakticky jen když šli na očkování. Musím řici, že ze začátku to byla pěkná zabíračka tahala na všechny strany já za ní vlála jako hadr na větru, štěkala na každého psa za plotem, a tak nějak mi došlo, že to chce jen trpělivost. Po třech měsících se mi povedlo stabilizovat její chování o 50%, už konečně ignorovala psy za plotem a ty kolemjdoucí také, se tam ještě zatáhla, ale to se také brzy spravilo, když jsem jako, dvanáctileté dítě viděla, co se mi povedlo, měla jsem jí ještě raději a psi se stali součastí mého srdce a života, samozřejmě k tomu přispělo i mnoho dalších faktorů, jenže to by bylo na další dva články.
Ještě jsem "měla" černého pudla, říkávala jsem mu Beny, měli jsme si ho dokonce nechat, jenže pak mamka otěhotněla a Beny se vrátil zpět k majitelce, paradox byl, že majitelka bydlela asi deset minut ode mne, takže jsem za ním pravidelně asi měsíc chodila, vždycky přeskočil plot a utíkali jsem ke mně, kde jsem si spolu hráli, byl moc učenlivý a také rád, že se může předvést.
Pak mě asi před rokem napadlo, jestli se někdo zajímá o psí myšlení, řeč a celkově o psa jako takového hlouběji, napadlo mě založit si o tom blog, jenže ještě před tím jsem se chtěla podívat jestli existují takové osoby i jinde ve světě, první koho jsem našla byl český "psycholog" pan Desenský, dále jsem našla Cesara Millan a další uznávané cvičitele, takže jsem si řekla proč to nezkusit, nechtěla jsem nikomu své názory nutit, protože se řídím tím, co mi říkali, aby si každý udělal vlastní úsudek a za tím si také stojím, a stát si budu, prostě jsem se chtěla jen podělit o své názory a díky Vám se mi tento sen plní a daří.

"Vlastně se nedá vyjádřit vše jen slovy, protože to všechno je tak nějak uvnitř v Nás. Psy miluji, budu je milovat a bohužel budou vždy mými nejlepšími přáteli, učiteli a rádci v životě. Kdykoli řeknu, že musím domů za svým čtyřnohým přítelem, lidé si mě začnou měřit divným pohledem, většině připadám divná, ale no a co?! Nechci být jako oni, nechci patřit do té uspěchané společnosti, kde si každý zavidí skoro i značku toaletního papíru, chci být taková jaká jsem a nebudu se měnit proto, že to společnost vyžaduje, budu se měnit tehdy, jestliže uvidím na svých psech, že taková jaká jsem se jim nelíbím, a to si pište, že i na takové věci oni umí poukázat. Víte, když se podívám do jejich očí vidím v nich ještě tu nezkaženost a tu divokost, která jim proudí po celá staletí v žilách, co s Námi žijí, a přesto se nezměnili a nezkazili se, tak proč bychom takto nemohli žít i my, asi je to jen otázka výběru, protože každý na výběr máme, já jsem si tedy vybrala tuto cestu a klidně zase hlavou proti zdi půjdu, protože tak nějak uvnitř vím, že je to správné."

Jak mluvit se psem - díl 46 - Na začátku byla myšlenka

20. prosince 2012 v 11:02 | K.M.Valentová |  Jazyk "pejsků"
Pro mě poněkud zajímavé téma, jelikož jsem si již několikrát kladla otázku, proč se tolik odmítá teorie, že i u psů existuje jazyk či řeč. I když je to podle některých špatné ba dokonce nevhodné označení, stejně ho používám, jelikož jsme tato pojmenování dali "dorozumívacím" prostředkům my.

Připusťme si tedy, že na začátku všeho byla myšlenka, napadlo Vás už někdy proč si nepamatujete věci, z období kdy jste byli miminky? Ale ano, pamatujeme si je, ale v podobě myšlenek či nějaké "obrazové" projekce v mozku, kterou jsme tehdy užívali. Později byla tato forma svým způsobem zatracena a nahrazena, pro Nás, dokonalejší formou dorozumívání se, a to konkrétně řečí a jazykem. Můžeme si to lehce ověřit,když chceme vyjádřit nějakou vzpomínku nebo cokoli jiného, vždy se Nám v hlavě utvoří jakási myšlenka na to, kdy, kde a jak se něco stalo, teprve potom tuto myšlenku převedeme do podoby mluvené, a jelikož je tato forma primární, už si nejsme schopní vybavit tyto "obrazové" projekce. Naproti tomu stojí pes, vezměme si hlavně to, že jeho slovník je genetický dán, zatímco jazyk jako takový prochází stálým vývojem. Ještě bych chtěla podotknout, že v této oblasti jsem naprostým laikem. takže píši to, co si osobně myslím, což se nemusí shodovat s Vaším postojem k věci.

Jazyk a řeč

Jazyk je definován jako abstraktní systém ustálených dorozumívacích prostředků a pravidel, která určují jak správně tyto prostředky užívat, aby výsledkem komunikačního procesu byly smysluplné jazykové projevy.

Zatímco definice řeči zní takto: je to schopnost ČLOVĚKA užívat jazyk, je jeho konkrétní individualizací realizací, použitím v praxi, tedy při komunikaci. A také podstatně důležitá poznámka zní: schopnost osvojit si řeč má každý zdravý člověk kdekoli na světě...¨

Tak a nyní se chci zaměřit na to, proč by u psů nemohly být užívány tyto dva termíny, když si myslím, že body, uvedené níže splňují rovněž jako my.

Rysy jazyka
* je uložen v mozku, v paměti každého z Nás
* je to ucelený útvar systémové povahy mající své zásady
* je sociální, kolektivní
* je zdrojem pro vznik řeči
* nezávisí na existenci písma
Jestliže si každý z Nás přečte těchto pět bodů, popřípadě se nad významem zamyslí, dojde mu, že zde vlastně není nic co psům odporuje, tedy alespoň dle mého mínění. Pojďme si tedy jednotlivé body rozebrat více.

Jazyk je uložen v mozku, v paměti každého jedince
Raději jsem si ještě několikrát přečetla definici, abych se ve svém úsudku nemýlila, takže jsem nakonec vyvodila, že toto pravidlo psi splňují, nikdy neuslyšíme kombinaci zoufalého pištění a veselého štěkotu naráz nebo neuvidíme vrtění ocasem a pištění. Takže jejich jazyk má nějaká pravidla a domnívám se, že si této skutečnosti jsou vědomi. Jenže mě ještě mě napadá, oni nepoužívají ke komunikaci pouze "slova", zahrnuje celé jejich tělo, pro mne to ale stejně patří do jejich jazyku, tak jako my tvoříme souvislá souvětí či věty, oni je takto tvoří za pomocí verbální a neverbální komunikace, ale v jejich stylu!

Jazyk je ucelený útvar systémové povahy mající své zásady
Zásady bezpochyby má, co se týče ucelenosti zde také nemám co dodat a systémová povaha, podle toho co můžeme u psů vidět, si myslím, že systém také nechybí.

Jazyk je sociální a kolektivní
Zde bych spíše zmínila, že u psů je jazyk jeden, vrozený geneticky, a tento se dědí z generace na generaci, myslím si, že prochází vývojem stejně jako Nás, jenže to záleží na tom, zda tuto skutečnost někteří lidé chtějí vidět či ne. Psi žijící v České republice a psi žijící v Kanadě se vždy domluví.

Jazyk je zdrojem pro vznik řeči
Opět se raději vrátíme k definici toho, čím řeč je, z čehož mi následně vypývá, že pes je schopný realizovat svou myšlenku, je schopný použít svůj jazyk v komunikaci, a to kupříkladu tím, že do Nás šťouchne packou, protože vyžaduje pozornost, ale přeci toto je jeho způsob vyjadřování toto je tedy jeho JAZYK. Další podstatnou poznámkou je, že každý zdravý člověk na planetě je schopný jazyk i řeč aktivně užívat. Nevím tedy, ale tak se mi zdá, že se to netýká pouze lidí.

Nezávisí na existenci písma
Dobře, pak si tedy páni nahoře trošku protiřečí, většina uvedených aspektů napovídá tomu, že pes má vrozené a stále se vyvíjející komunikační prostředky, které bychom mohli nazvat řečí i jazykem, bohužel se však neshodují s tím Naším, ale to přeci neznamená, že je nemají, pouze se liší jejich způsobem vyjádření. Pro mě je jazyk a řeč pouhým lidským pojmenováním, toho jak se dorozumíváme my, lidé.

Nakonec jestliže jsem na začátku uvedla termín "obrazová" projekce v mozku. Existuje ještě jedna teorie, která uvádí, že pes používá i tuto formu, k řekněme "přehrávání" kupříkladu vzpomínek.

Já jsem na základě svých zkušeností a pozorování přesvědčená, že pes skutečně jazykem i řečí disponuje, ovšem jinak než my, přesto tento termín budu užívat nadále, a žádné vědecké pokusy vyvrátit toto tvrzení a udržet tak člověka na vrcholku pomyslné pyramidy, mě v tomto nepřesvědčí, jelikož kolikrát se už vlastně mýlili a kolikrát se pokoušeli člověka oklamat?

Možná je pes mnohem dokonalejší stvoření, než soudíme a i v těch nejhloupější očích se skrývá překvapivá moudrost, která čeká na příležitost prokázat co je zač!

To by bylo abych se nepřipojila!

11. prosince 2012 v 21:17 | K.M.Valentová |  Něco o autorce
Tak jsem se rozhodla sepsat, nějaký předvánoční speciál, možná se mi podaří sepsat samotný Vánoční speciál, pokud vymyslím nějaké originální téma nebo mi pomůžete s tipy vy, za čož bych byla ráda, jelikož byste se mohli zapojit, také jsem dostala nápad, přesněji řečeno, bych chtěla uskutečnit několik anket, popřípadě před sepsání nějakého článku, byste byli informování v nějakém časovém intervalu, samozřejmě bych položila otázku, a společně s Vaším souhlasem, by pak Vaše názory byli přirduženy do jednotlivých článků, daného tématu. Myslím, si že by to bylo určitě pěkné spestření a oživení staťi.

Co se týče dnešního tématu, tak pro někoho možná bude zmínění 21. 12. 2012 velmi depromující, pro další je to datum jako každé jiné, co se týče mě, nejspíš nepatřím ani do jedné skupiny, jelikož se řídím moudrem "Nejlepší odpovědi, jsou ve člověku samém", tudíž mám na vše svůj názor a nenechám se strhnout masou fanatiků, kteří se chystají páchat hromadné sebevraždy! Ovšem, jak všichni víme, tento blog je především o psech, a tak jsem se rozhodla zařadit zde i jednou velice zajímavou - pro někoho - konspirační teorii. Tento jeden z mnoha názorů čerpá z toho, že jakákoli zvířata včetně psů, delfínů až po žáby mají jakýsi šestý smysl, díky jemuž mohou jakýmsi způsobem, řekněme, předvídat přírodní a jinou katastrofu, či již s 21. prosincem spojovanou apokalypsu.

Zcela jistě Vám mohu slíbit, že se nebudeme utápět v tom, kdy, co, jak a proč přijde, na to máme každý vlastní názor. Nyní se pojďme podívat, jak by to tedy mohlo být s případným šestým smyslem.

Jak pak to tedy ve skutečnosti je, jedná se přeci jen o tajemnou schopnost, Nám dosud neznámou?

Když se rozhlédneme po širokém internetu, najdeme celou řadu článků, které se zaměřují na to, jak zvířata předčasně reagovala či reagují na různá zemětřesení, tsunami, povodně, erupce sopek, silné bouřky, kroupy a mnoho dalších věcí, tyto schopnosti, byly odjakživa svědky a různými mágy pokládany za nadpřirozené, ba až mystické, toto tvrzení nevyvracím, protože nejsem pes a v jsem zastáncem názoru, že u našci čtyřnohých přátel a dalších zvířat, se můžeme pouze domnívat, ale naopak v ní úplně nevěřím. Jednu dobu jsem se o tuto tématiku zajímala více, načež jsem přečetla pár zajímavých publikací.

Přesvědčily mě?

V jak které oblasti, určitě jsem se začala přiklánět k názoru, že u zemětřesení to opravdu žádné magické vjemy nejsou, naopak se jedná o to, že pes jako takový je velice citlivý na, řekla bych, otřesy půdy nebo jakéhokoli povrchu na němž se nachází, tyto otřesy jsou ovšem nezaregistrovatelné pro Nás, z tohoto důvodu, je pes "připravený" dříve, než my. Výbuchy sopek, tsunami... všechny tyto projevy matičky přírody, začínají nějakými otřesy povrchu zemského, které by měla zvířata vnímat, dříve než jakékoli přístroje či my. Tudíž takto bych si tuto číst vysvětlila já, ale samozřejmě jsem také našenec do nadpřirozených schopností, takže jsem hledala věci, které by se takto "normálně" vysvětlit nedaly. Zaujalo mě několik videií, kde psi štěkali na "cosi" neviditelného, že by jen náhoda? Také příběh, o tom, jak pes zachránil několikrát život majitelům, tím, že je kupříkladu donutil zastavit auto. Nebo další konsiprace týkající komunikace mezi psy a jinými astrálními bytostmi.
Po tomto si o mě 50% čtenářů myslí, že jsem nejspíš upadla z velké výšky na hlavu. Naopak já Vám odpovím tím, že jsem člověk, který hned všechno nezavrhuje a připouští i věci málo pravděpodobné či nemožné, protože pak mám alespoň život zajimavější!

V článku bylo zmíněno datum 21. 12. 2012, tím bych chtěla mí milí pejskaři říci, abyste věřili především svým mazlíčkům, protože to oni nikdy nevypustí do světa několik set teorií, kdyby náhodou nějaká tajemná planeta nepřiletěla. Takže pokud se něco bude blížit, nejen v souvislosti s tímto datem, věřte svému čtyřnohému příteli, ne pomateným sektrařům a článkům ze serveru tn.cz! A také věřte především sami sobě, jelikož je mi velice líto, že tato populace ztrácí vědomí o tom, co je "vlastní duch" a celkově vlastní názor, myšlení, přesvědčení atd... V tomto bychom se měli učit od jiných, pro mě jsou ti zmiňovaní učitelé psi, možná, že neumí mluvit, ale přesto u nich víte, že si vždy jdou za tím co chtějí a stojí za tím, nelžou a upřímně milují, a podle mého, to je to, co v dnešním světě chybí. Lidé vlastně ztratili zájem o to mít, vlastního ducha a místo toho, ho raději utlačují populačními názory, a to se mi nelíbí, pes Vás naučí stát si za svým a taktéž prosazovat své názory, ne názory někoho jiného, a tak by to podle mě mělo být.

Pro dnešní večer všechno! :) Přeji Vám krásné prožití svátků, ale do té doby přidám ještě jeden slíbený článek!
Hezký večer!