
Jak tak koukám, tak se čím dál víc rozšiřuje trend "venčitelů, procházkářů, psích školek" a kdo ví čeho všeho, se ještě dočkáme. Ano, málem bych zapomněla na psí lázně, typy salónů kde Vám mazlíčka nabarví snad i na modro a také další existující a v tuto chvíli mě nenapadající výmysly populace. Vlastně bych ještě mohla objasnit, jak mě takovéto téma napadlo, a sice jsem jako obvykle listovala "googlem" a nestačila se divit co všechno se dnes dá zařídit.
Jenže pak jsem si sama položila otázku, co je to za vztah, kdy si pořídím psa a zařídím mu "venčitelku, procházkářku" a nakonec ho odvezu do psí školky, protože nemám nervy na jeho výchovu ? Jak bych mohla mít s takovým psem, kterého vídám pořádně tak dvakrát do týdne, pevný vztah ? Jak bych mu mohla věřit ? Měli bychom vzájemný pocit důvěry, respektu ? A vůbec, je tento pes šťastný ? Když neustále pendluje mezi skupinkou lidí, kteří tuto činnost možná ani nedělají z čisté lásky ke zvířatům, jak pro tučný výdělek ?
Jako obvykle opakuji, že pro Vás zodpovědné majitelé, kteří navštěvujete pravidelně tento blog či jste "fanoušci" FB stránky tento článek vůbec není. Spíše se zase zamýšlím nad tím, jak daleko to ještě dojde. Upřímně lituji ty pejsky, kteří toto zažívají, lidé, kteří jim poskytnou "psí školku", kde si tedy mohou i hrát si asi myslí, jak to pro ně není skvělé, protože se nemusí nudit doma, ale osobně si myslím, že ten pes v té školce možná zažívá větší stres, než když se doma v klidu vyspí a nastřádá energii na to až přijdete Vy. Proč se mi tedy psí školky - ale takové kde psa odevzdáte a vyzvednete si ho potom, kdy bude úplně vycvičen - nelíbí, ve své podstatě, nyní ale mluvím obecně i o tzv. psích školách, kde psa zavezete a vyzvednete si jej až po pracovní době. Z následujících důvodů, jestliže tam pejska jednou zanecháte přijdete o nejkrásnější a také nejnáročnější období jeho života, kde budou ty nádherné vzpomínky, kdy jste ho učili poprvé "sedni" Vaše první větší procházka, kde bude ta vzpomínka na první roztrhané boty nebo na loužičku, kterou omylem upustil zrovna na Váš nejdražší koberec. Jak chcete budovat důvěru, když ho nějaký ten půl rok bude vychovávat nějaký zaměstnanec. A pokud tedy školka, pak jedině její návštěvy společně, nikoli odložím tě a za půl roku si pro tebe přijedu. Vždy je alespoň dle mého názoru lepší cvičit pejska vlastním stylem, jelikož poznáte jeho JÁ a budete vědět, jaké mezery má či jak se může zachovat, prostě ho poznáte a budete mít vystaráno, než když Vám přijde domů skoro dospělý a v podstatě ho nebudete znát. A psí školy ? Co více říci, než, že pro psa je sice důležitý vztah s ostatními druhy, ale nezapomínejme na to, že je to také jediné zvíře, které dává přednost Nám před vlastní rasou. Takže jiní psi nikdy nedají to co dáváme my, dle mého názoru, tyto zvířata, která takto žijí, možná trpí více komplexy než ta která žijí spokojeně doma. Co říci ke psím salónům ? Řekla bych, že určitě nejsem proti stříhání, ale proti tomu normálnímu, nechci nikoho urážet, ale některé střihy pudlů jsou opravdu strašné, ale pro chovatelé je to estetický pohled, tudíž nemá cenu se s nimi přít, že jejich pes vypadá jako špatně natočená cukrová vata. Co se týče barvení, jak srsti tak i lakování drápků, to jsou pro mě takové odpornosti, i když je majitelům bulíkováno, jak nejsou barvy zdravé a jak laky neposilují nehty, jenže zubař Vám taky za vidinou zisku nakecá, že ty zázračné ampulky na bělení zubů, ale vůbec nepoškozují sklovinu, a kde je pravda ? Jasně teď se samozřejmě rozdělíme na tábor těch, kteří těmto informacím věří a naopak. Zatímco jsem listovala několika videonahrávkami, nestačila jsem se divit, výrokům majitelů podniků, jak u těchto procedur pejsek netrpí a jak není v klidu. S určitou mohu říci, že 100% psů vystresovaně dýchalo a div jim nevyskočili oči, takže pokud takto vypadá klidný a vyrovnaný stav, tak já jsem svatý Dindy. Co se týče "procházkářů a venčitelů", tak si také nejsem jistá, jestli je to zrovna to pravé ořechové pro Vašeho čtyřnohého přítele, jen už ta představa, že je můj pes venku s cizím člověkem, který si takto kupříkladu vydělává na VŠ, a už vůbec nevím jestli tam s ním neškube či ho sem tam nepraští vodítkem, když trošku zrychlí, je docela deprimující. A o psech o těch už raději nemluvím.
Co nakonec říci ? Snad jen to, že pes který v tomto vyrůstá, je už možná odolný s psychickými problémy nebo bez nich. Každopádně, tento způsob vlastnictví psa neuznávám, kde se ztrácí zájem mít kamaráda, místo toho nastupuje éra toho, kdo bude mít lepší barvu na packách nebo do jaké školky psa vozím ? Jsem ráda, že se můžu, alespoň doufám, řadit mezi klasické pejskaře, kteří si pořizují psa za účelem "možnosti koupit si domácí štěstí a neumírající náklonnost."









