
Jak mluvit se psem - díl 36 - Lidské etapy života strávené se psem
22. září 2012 v 20:06 | K.M.Valentová | Jazyk "pejsků"
Anketa
Líbí se Vám tento blog ? :)
| Ano, je hezký :) | 58.8% (181) | |
| Ale jo ujde... | 20.1% (62) | |
| NE NE NE ! | 21.1% (65) |
Komentáře
Děkuji ! :) Tak to se jdu hned kouknout ! ![]()
Máš krásný blog =) Kéž by předposlední odstavec (pes a skoro dospělé dítě) změnil názor mých rodičů a oni by mi dovolili psa. To se ale bohužel nestane. Je mi 15 (za necelé dva měsíce už 16) a psa si přeju od sedmi, ale pořád slyším to samé: ,,Pes do bytu nepatří." Když jsem byla malá, tak jsme měli dva psy u babičky, kde jsem trávila pátky, soboty, neděle a celé prázdniny, takže už jsem na psy byla zvyklá od malička, ale když asi před šesti lety umřel poslední, chtěla jsem, aby jsme si pořídili nějakého do Prahy, když už babička po smrti naší milované fenky žádného psa nechtěla, ale tátu nikdy nepřemluvím =( Hrozně moc bych si přála rodinného psa nebo psa na sporty (agility, dogfrisbee - borderku)...
PS: Dobrý článek, určitě se sem vrátím =))
[5]: Děkuji ti ! :)
S tímto problémem se důvěrně znám, rodiče, tedy u Nás mamka byla téhož názoru, že pes do bytu nepatří, nakonec mi povolila čivavu, mám jí dva roky a nyní jsou s ní největší přátelé i rodiče, jen je škoda, že to takto není u všech :(. Věřím tomu, že by sis pejska vážila. Měla jsem to stejné u prarodičů byla ovčanda, no a pokaždé když jsem potkala tuláka hned jsem ho tahala domů alespoň na těch pár hodin :). A určitě to k něčemu bylo, nezměnila jsem se a dělám to pořád, psi jsou prostě úžasná stvoření a je jen otázkou času, kdy si pořídíš svého vlastního ! :) Uvidíš, možná budeš chvíli čekat, ale pak si to všechno vynahradíš ! :)




Já mám pejska(y) už od malička.. 1. jsme museli utratit protože mě pry kousal.(jezevčík) 2. umřel sam ale byli jsme zadobře. (ovčák) a poslední už ho mám 6 let.. je nejlepší
Prostě super článek ;)