
Někdy se stává, že majitel chce psu příliš porzumět, chce mu příliš pomoci při odstraňování chyb, či se snaží příliš vychovat z něj geniálního psa. Ale čeho je příliš toho je příliš. Takže bychom se měli i v tomto směru řídit pořekadlem "Všeho s mírou."
Než jsem se do psychologie zadívala více, u některých papírových "psychologů" psů jsem si řekla chudák zvíře, protože se mi zdálo, že k tomu psu necítí žádnou lásku, ale spíše ho testují a pořád zkoušejí něco nového. A nemyslím si, že je to to pravé ořechové. Takže abych se k tomu vyjádřila podle mého; i když se tedy zajímám o psychologie psů, nyní už aktivně rozhodně bych na své psy příliš netlačila a nesledovala nějak úpěnlivě jejich chování a samozřejmě je nenapomínám, při každém druhem gestu, které se mi nezamlouvá. Tím vším bych chtěla naznačit, že i když se tedy člověk zajímá o psy trošku více, neměl by zapomínat, že pes a jakékoli jiné zvíře si nekoupil proto, aby ho pozoroval a drezúroval, ale proto, že chtěl přítele k procházkám, dlouhým chvílím atd... Jiná přehnaná chování a drezúrování mají nasvědomí, zvýšenou agresivitu vůči člověku, který s ním takto zacházel, také neposlušnost a nezájem o daného člověka. V takovýchto případech se jedná o složitou nápravu spíše člověka, nežli psa. Samozřejmě u psa samého je pak zapotřebí obnovit důvěru v pána. Sami se tedy zeptejme jestli by Nám to stálo zato ?! A taky budu opět přirovnávat, protože z mého pohledu se to zdá nezbytné; otázka tedy zní; Jak by se Nám líbilo, kdyby se Nám někdo pořád pokoušel dostat do hlavy nebo s Námi komunikoval pouze pod zástěrou psychologa ?! Asi by Nám brzy došla trpělivost.
Proto jsem tedy sepsala tento článek, z důvododu, že jsem chtěla poukázat nato, abychom nezapomínali podstatu toho, proč jsme si koupili nebo osvojili pejska.



