Srpen 2012

Temperamentnější plemena aneb s PP nebo bez ?

31. srpna 2012 v 16:08 | K.M.Valentová |  Dominance X agresivita

Dnešní článek je zaměřen na temperamentí plemena u nichž je geneticky daná větší míra agrese. Častým problémem pak bývají nezvladatelní psi. A proč je článek zaměřen na psy s PP a bez ? Zdůvodnění této otázky je prosté, ale dozvíme se ho až dál ve článku.

Mezi dominantnější plemena řadíme, jak psy většího vzrůstu tak i psy, kteří jsou třicet čísel od země. Také je zřejmé, co se týče pohlaví, že pes je dominantnější, než fena. Dnes se chci zaměřit především na psy většího vzrůstu, jelikož bych řekla, že náprava většího pejska je o něco málo složitější, ale to je jen můj názor.

Které psy řadíme mezi temperamentnější ?

Počínaje rhódeským ridgebackem přes akitu, huskyho, německého ovčáka po stafordy atd... jen zlomek, psů, kteří jsou jmenování. Jenže mě vždycky napadne otázka, proš jsou tato plemena označována jako nepřirozeně agresivní a nejvíc mě dokáže pobavit, když hloupí novináři celý případ zveličí natolik, že mnohdy jsou psi utraceni. Všechna z těchto plemen jsou druhy z přirozeou mírou agrese a už vůbec to není jejich vinou, ono totiž lidé šlechtili a šlechtili až se jim povedla vytvořit vlastnost, kterou požadovali. S vrozenou dávkou agresivity se počítalo u strážních a hlídacích plemen. Nekontrolovaným křížením pak vznikla jiná plemena, která sice na pohled vypadala mírumilovně, ale v genech si nesla tuto vlastnost, kterou předávala dál svým potomkům. Paradoxem k celé věci je, že tato plemena jsou oddána svému majiteli a jeho rodině a z toho jasně vyplývá, že pokud je se psem špatně zacházeno nevyroste z něj nic dobrého. Nezakrývám, že toto téma mi vlastně vnuknul film Hachiko, jelikož Akity jsou často komentovány jako sice inteligentní, milující psi, ale také patřičně obranářské až agresivní s dominantnějším postavením nad majiteli, proto se doporučují pouze zkušeným kynologům nebo lidem s pevnou vůlí a výchovou.

Proč název s PP nebo bez ?

V tomto odstavci se dozvíme důvod, proč je lepší koupit si temperamentí pejsky s PP. Každý dobrý chovatel, který má odchovany generace pejsků se snaží eliminovat jejich špatné vlastnosti na nulu. Samozřejmě vrozená agresivita se dá buď to potlačit nebo dál rozvíjet. U uchovněných psů byste měli mít jistotu, že chovatel se snaží psy nepodmiňovat k agresivnímu chování a do chovu si nechává pouze psy, kteří takové zmánky neprojevují. Tímto řízeným a vybraným chovem se rodí štěňata kvalitní povahy. Samozřejmě i v dnešní době, jsou podvody se psy s PP, tudíž je žadoucí prověřit si chovatelskou stanici. Pokud si chcete koupit psa bez PP je zde riziko toho, že tento pes bude mít nežadoucí vlastnosti, už jen z důvodu toho, že i ten pes bez papírů musel mít papírové předky a z nějakého důvodu se do chovu nehodil. A jak dnes všichni víme a známe, mladí a nezodpovědní lidé a nejen ti i staří blázní si pořizují psy, aby z nich vychovali krvežíznivé zvířata, které se snaží zakousnout vše co před nimi utíká. U takových štěňat nemáme jistotu, že agresivita je potlačená. Nadruhou stranu v USA dnes vlastní polovina populace psa typu pitbul a staford, pokud vezmeme v úvahu, že by tato plemena měla mít pověst "bojových psů" dnes by bylo více, jak 80% Američanů pokousáno a další pod kytičkami. Takže je potřeba zamyslet se jestli je chov těchto ras u Nás tak moc zodpovědný. Je obecně známo, že psi dodání mezi prvními měli minimální agresivní sklony.

Pokud jste se tedy stejně rozhodli, že si chcete pořídit jedno z těch plemen, ale bez PP, pořádně si proklepněte jejich majitelé, vůbec nic na tom není. Je lepší strávit hodinu podrobným rozhovorem, než strávit dalších minimálně osm let ve strachu z toho, aby Vás vlastní pes nenapadl nebo Vaše dítě.

Jak mluvit se psem - díl 31 - Potřeba vést a rozvíjet

28. srpna 2012 v 19:39 | K.M.Valentová |  Jazyk "pejsků"

Klidně bych tento článek nazvala i " Potřeba vzdělávat psy", protože o takové "potřebě" se dnes budeme bavit v tomto článku. I dnes v této poněkud "vyspělé" době, slýchám věty typu: " Ten pes je vážně hloupý"- slušně řečeno- a další takové výplody lidského mozku. Jenomže tito lidé, si ale vůbec neuvědomují, kde je vlastně chyba. Jak už zde všichni víme ,pes, vidí Nás na vrcholku hierarchické pyramidy, tedy pokud je správně vychován, a tak také očekává, že ti kdo ho povedou k dalšímu chování, které již nezděděli, budeme my. Sama dobře vím, že asi 50% napsaných vět jsem již použila v předešlých článcích, ale raději je zopakuji, i když jsem si jistá, že Vy jste zodpovědní majitelé.

Charakter psa:

Ano, použiji pro někoho, tak silné slovo a ještě k tomu na pejsky ! Abychom se dále mohli o daném termínu bavit, měli bychom si ho pro jistotu nadefinovat. Co to tedy charakter je; zjednodušeně řešeno, jedná se o stálé povahové rysy, které Nás charakterizují a odlišují od jiných osob. Opakem charakteru je termín bezcharakterní, tento termín naopak vyjadřuje vlastnost soustředěnou pouze ve vlastní prospěch. Napadají mě dvě věci, jak by se dal charakter k pejsům přiřadit, nejprv by to byl charakter týkající se jednotlivých plemen, jako druhý bych zvolila charakter každého z pejsků. Charakteristika jednotlivých plemen je notoricky známá a proto nemá cenu rozebírat ji nyní. Zato o charakteru každého z pejsků se už moc nemluví, vlastně i momentalní "citátek" na FB stránce uvadí, že pes není člověk o to je poznání jeho CHARAKTERU zajímavější. Když jsem ho psala měla jsem namysli opravdu psy jednotlivě. Takže můžete o svém čtyřnohém příteli říci, že je charakter ? Já ano.

Celkově je článek nesen v duchu rozvíjení schopností, takže je čas dostat se k tomu právě teď. Pes je živý tvor, který je svým způsobem inteligentí a má spousty jiných řekněme "schopností", které není Nám dopřáno pochopit, to ale neznamená, že je pes hloupý. Kdysi a ještě v této době se setkáváme s tím, že si lidé pořizují psy k chalupě jako hlídače, protože to takto bylo vžité, krmí je zbytky, neberou je na procházky, dovolené a pohlazení se jim dostane když je něco upito. Všechny tyto "vlivy" mají za následek nedostatečnou socializaci psa v chování, které se týká Nás lidí, ale také pes není veden k novým věcem, které by znamenaly další mentální růst jeho úrovně. Pes je tedy za svůj život seznámen s několika základními povely mezi nimiž nejčastěji zazní "zůstaň","nesmíš", " na místo". K tomu všemu ovládá svůj slovník, který mu předali rodiče. Tento pes se ve stupínku od jedné do deseti zastaví možná na polovině a dál už nejde. Za nějakou dobu zapomene ostatní povely a začne stárnout, tento proces je přirozený, ale nese s sebou další problémy s nastavající stařeckou demencí začíná ještě více zapomínat a z bodu pět se dostane na bod dvě nebo jedna. Po celý jeho život mu nadávali do hlupaků, ale to že na jeho chování mají snad 80% podíl jeho majitele jim nedošlo.

Teď ke psu, který se dostane do rodiny, kde ho od štěňátka vypiplají, jezdí s ním na výlety, podporují jeho mentální růst, ukazují mu nové věci, podporují jeho přirozené potřeby, opakují povely, hrají si sním, chodí s ním do společnosti jiných psů apod. Tento pes si s sebou přinesel svůj psí slovník, ale mimo to je mu jeho rodina opravdovými vůdci, kteří se mu věnují a podporují jeho mentální růst. Tento pes dosáhne na Naší stupnici za svého života bodu deset. Je až neuvěřitelné, že takto vychovaný pes je schopný tvořit nové "vzorce" chování a řekla bych, že i uvažovat nebo se alespoň snaží pochopit co se jeho majitel snaží říci. Pokud zadaní nechápe dokáže to dát najevo. Ve staří nespadne na bod jedna, ale třeba jen na bod osm nebo sedm. Jak velký je mezi těmito dvěma případy rozdíl, to dojde každému z Nás. Na konec tohoto článku bych ještě chtěla říci, že nezáleží na plemeni, protože každé jde správně namotivovat a lze s ním pracovat v případě, že člověk příjde na to JAK.

Klíčem ke všemu je správné vedení majitele, použiji zase převod na děti. Řiká se, že pes má inteligenci skoro desetiletého dítěte. Když se dítěti budete věnovat do deseti let se naučí spousty věcí, pokud ale ne, bude z něj mentálně zaostalý jedinec. Totéž podle mého názoru platí u psů, nikomu samozřejmě mé názory nenutím :).

Znáte příběh Lennoxe ?

26. srpna 2012 v 12:35 | K.M.Valentová |  Jazyk "pejsků"

Začala bych takto, ne každý pes je šťastný, ne každý stát je tolerantní. Příběh Lennoxe zasáhal celý svět a dodnes je na internetu k dospozici petice, kterou denně podepisují ticíse lidí z celého světa. Na tomto blogu většinou nepíši o žádném konkrétním pejsku, ale tento příběh je natolik smutný, že se prostě musí co nejvíce osob dozvědět co se s Lennoxem stalo, a co hrozí tady u Nás.

V Irsku a v mnoha jiných zemích světa i u Naších sousedů (Německo, Rakousko), platí zákon, který uvadí "nebezpečná plemena", která jsou buď to úplně zakázána nebo jsou označena jako potenciálně nebezpečná plemena. Tento seznam je naplněn psy, kteří jsou označování jako "bojová plemena", ale také psy jako husky, leonberger, slovenský čuvač a mnoho dalších pejsků. Příběh Lennoxe začal v severní části Irska v Belfastu, kde si ho jako křížence buldoka a labradora, pořídila zodpovědná rodina, jenž vlastnila další dva pejsky. Lennox byl patřičně zabezpečený a bylo o něj postaráno nadmíru dobře, jelikož rodina neváhal opatřit platnou licenci, zaregistrovat jeho DNA a mnoho dalšího... Jednoho dne k nim však přišla osoba, která pejsku přeměřila délku čumáku a tlapky a díky tomu, se bohužel dostal na seznam nežádoucích psů typu "bull", Lennoxe, milovaného pejska, odvedli do tmavé místnosti s pilinami, kde čekal na utracení. Jeho rodina mezitím začínala boj o jeho záchranu, zpráva o tomto zacházení se šířila světa rychlostí blesku. V průběhu času byl Lennox "vyšetřen" jestli je tedy agresivní, žena, jež tento "úkol" plnila přišla s tím, že jde z pejska strach a nedůvěra a že je pro utrcení, bohužel snímky vyfocené v cele, kde se Lennox nacházel mluvili o něčem jiném. Lennox byl rád, že za ním přišla lidská společnost, ženu olizoval a choval se přátelsky. Už teď si říkáte, jaká s***ě ta ženská je ? Tak pokračujeme dál !

Lennoxovo chování bylo několikrát posouzeno opravdu světoznámými odborníky na psí chování a všichni se shodli na tom, že se nejdná o ubližného psa, natož o nebezpečného zabijáka. Rodina požádala o navrácení Lennoxe zpět, bohužel bezvýsledně, jelikož rada města si stále stála za svým. Ze zoufalství nábídly řešení, adopce do zahraničí s tím, že všechny potřebné náklady uhradí, také bez výsledku. Také světoznámá Victoria Stilwell, nabídla jeho umístění k sobě, s tím, že se o všechny náklady taktéž postará a Lennox bude převezen k ní do USA. Vše bylo marné, jeho rodina za ním v průběhu věznění dvou let nemohla, městská rada k němu pustila jen své odborníky.

Je tohle hnusné, kruté, odporné, sprosté a bezcitné ? ANO ! Jenže to ještě není konec, víte o tom, že podobný zákon byl prodiskutovávn i u Nás, a je možné, že se někdy v budoucnu takový naivní zákony schválí ?! Ten příští pes by mohl být ten Náš ! A co mě zaráží nejvíc ? Jak mohou lidé, kteří nevlastní psy nebo je berou jako něco podřadného a biologicky naprogramovaného, rozhodovat o schválení takového zákonu ! Přece je všeobecné známo, že za to jaký je pes může především jeho majitel, který ovlivňuje jeho povahu ! Notoricky známé případy pokousáni jsou na denním pořádku, ale proč se pes takto zachoval se už nerozepisuje ?! Na seznamu potenciálně nebezpečných plemen by se tak mohl objevit i mops nebo yorkšír nebo zlatý retrívr.

Víte já nevěřím tomu, že tento zákon je nějak zvlášť propracován a udán těmi pravými lidmi, protože si myslím, že jde jen o peníze, ale zato ta ubohá zvířata nemohou ! Neumím si představit, že jednoho dne by se u Nás na zahradě obejvil zloděj a můj pes by ho pokousal a nakonec bych ho měla nechat utratit ? Néé to ani náhodou, a pan návštěvník by ještě požadoval náhrdu škody ! Tento článek je tady protože Lennox, byl milující zvíře, které poslední dva roky trpělo v kobce na pilinách, jeho zdravotní stav se zhoršil, rodina ho nemohla vidět a kdo ví, co mu ještě dělali. Už se nencháme ovliňovat stupidními názory, jsou to Naši psi, ne státní !

Dne 11.7.2012 uhasl život jednoho z nevinných pejsků, který bude další ?

Přidejte se k petici !

Jak mluvit se psem - díl 30 - Kde jsem nejvíc sebevědomý

25. srpna 2012 v 13:10 | K.M.Valentová |  Jazyk "pejsků"

Položila jsem celkem jednoduchou otázku s velice nápadnou odpovědí, a to že především na místech, která jsou jejich územím. Ale "kupovdivu" jsem také zjistila, že to nejsou pouze teritoria.

Svého malého psa chodím venčit do sadu, kde mimo to stojí zahrada, kde má sousedka svého ovčáka. Sad není ohraničený plotem pouze stromy, které ho lemují zevnitř i okolo. Zajimavostí je, že viditelně ohraničený není pro Nás. Asi před třemi dny jsem z okna uviděla, že kolem teritoria mého psa se pohybuje jiný pes, který "předělává" její značky na své. Než jsem však stačila vylézt někam zmizel, má aktivní fenka samozřejmě šla jako každý den překontrolovat své pachové stopy, jestli náhodou nevyprchali. Opravdu mi bylo strašně do smíchu, když jsem viděla její - opravdu - výraz ve tváři, když si přičuchla k jinému pachu, její ocas jindy nošený hrdě stočený u hřbetu se mírně pozměnil do polohy nejistoty. Najednou se vytratila ta míra přemíra sebevědomí a změnila se na sběsilé přeznačkování svým pachem, které doplnila zuřivým rozhrabaváním půdy kolem sebe. Když svých šest značek obnovila, rozhlídla se a zase byla ten sebevědomý pes, stojící hrdě na svém území velikosti školní tělocvičny. Pes sousedky má samozřejmě také své území, které však má fenka nechává ladem, nejspíš z důvodu toho, že pan ovčák si ho ještě ohradil nějakým plotem !

Takže jak to vlastně je ?
Úplně jako král se pes cítí na své zahradě, či doma, prostě tam, kde bydlí. Také proto bývá nesvůj, když ho přivedeme do teritoria jiného psa, který je mu úplně neznámý.
Z mého pozorování bych pak řekla, že i na místech, kde často chodí. Někdy opakujeme i dva krát do týdne procházky na stejná místa, pes samozřejmě na procházkách značkuje, tím zanechává svůj pach a vlastně informace o sobě, také si tato místa ukládá do paměti a případné vzpomínky na ně také.

Narušení území
Vzniká ve chvíli, kdy do teritoria vnikne nežádoucí osoba či zvíře, tím spíše pes, kter začne značky "předělávat" na své. Pak nemusíme nutně vidět panickou reakci, spíše takovou překvapenou až nesvou. S tím, že pes bude nejspíš zkoumat okolí, jestli je jeho sok pryč či ne, a pak začne své značky obnovovat.

Podobné chování u vlků
Toto chování je také dosti typické pro vlky, alfa samec také zanechává své pachové značky,s tím ,že vytyčuje hranice svého uzemí. Ostatní smečky, či jiní zbloudilci se tak navzájem respektují. Dokonce jsem četla, že manželům delší dobu vykopávali potulní pejsci květiny kolem domu, a tak manžel paní rozprašovačem postříkal květiny svou vlastní močí, pravidelně to prováděl každý týden, údajně to pomohlo.

Jak mluvit se psem - díl 29 - Vytí aneb předzvěst smrti

21. srpna 2012 v 19:54 | K.M.Valentová |  Jazyk "pejsků"

Dnes se vrátíme malinko do minulosti, kde psi nebyli pouze nositele štěstí, nadruhou stranu dnes jsou někteří lidé také pověstiví. Jak to tedy vlastně bylo s tím, když pes začal výt ve chvíli kdy zemřel jeho pániček, byl to nějaký šestý smysl nebo jen domýšlivost ? Na to se mrkneme dnes.

Původní verze:
Majitel pejska je již starý a nejspíš bohužel na smrtelné posteli, když už je jeho stav natolik vážný, jeho rodina nechce mít doma jeho psa. Proto ho vezme a odvede na dvůr. Tam ho nechá, pes, který je deprimovaný už jen z toho, že jeho majitel najednou ulehl a už se o něj tolik nezajímá, je najednou venku sám bez lásky a pochopení. Shodou okolností se může stát, že zrovna v ten den v noci jeho majitel zemře. A psa uslyší lidé či příbuzní výt. Najednou jim dojde, že pes vyl v dobu kdy majitel umřel. A je na světě teorie, že pes dokáže vycítit blížící se smrt.

Jak by mohla vypadat jiná konstrukce příběhu:
Začátek necháme stejný a dostaneme se až k tomu, kdy je pes venku a majitel zemřel. Mohlo by to být totiž takto, pes, který je tedy frustrovaný z toho, co je s jeho majitelem a ještě k tomu, kde se to octl, se bude pravděpodobně nějak projevovat. Všichni již dobře víme, že projev úzkosti, smutku... je zrovna vytí. Takže to nemuselo být tak, že pes vyl protože vycítil, že jeho majitel zemřel, mohlo to být tak, že prostě jen vyl z úzkosti, zatímco jeho páníčekem odešel za duhový most.

Samozřejmě tomu tak nemuselo být. Sami nevíme a určitě se nikdy nedozvíme princip psí inteligence a tajemného šestého smyslu, ale mohlo by to být také jedno z vysvětlení.


Jak mluvit se psem - díl 28- Kde mám vlastně jít ?

19. srpna 2012 v 12:06 | K.M.Valentová |  Jazyk "pejsků"

Jak tak koukám na některá videa, články, výzkumy... nestačím se divit, co se dočítám, jeden tvrdí aby pes šel za Námi, další aby před Námi a další vedle Nás. Takže, kde je vlastně pravda ? Tedy pravda dle mého názoru.

Podobně jako jsem psala o knihách, tak budu psát o tomto tématu. Dnes to bude spíše miničlánek, ale i tak si opět myslím, že si tady své místo určitě najde. Začneme tedy objasněním názorů nekterých osob, proč si tedy vlastně myslí, že by to tak mělo být, a pak já přidám svůj názor.

Pes musí jít za Námi !

Jeden z názorů, se kterým nesouhlasím. Tento názor je založen na tom, že pes jako podřízený člen smečky následuje vůdce.

Proč s ním nesouhlasím ?
Protože, i když taková vlčí smečka kupříkladu loví, tak alfa vlk používá oční kontakt k tomu, aby rozmístil smečku do míst, která on potřebuje obsadit, pro výhodnou pozici. Tak se stává, že se i nejpodřízenější člen semečky se dostane do pozice před ním. A to už zde ani nezavadím to, že pes je domestikované zvíře, vyšlechtěné podle představ člověka, takže i když možná pochází z vlka, jak moc má takový jorkšír stejné chování jako vlk ?. Asi má o hodně menší "slovník", než on, mimo to pozice psa za mnou, je pro mě docela deprimující, jelikož nevidím co ho zrovna zajímá. Proto je pro mě zcela nevyhovující, a to, že jí upřednostňují čtyři lidé z deseti, neznamená, že se tomu poddám také.

Pes musí jít před Námi !

Otázkou zůstavá jakým způsobem před Námi pes kráčí, pokud je to v klidu a soustředěně proč ne, ovšem na druhou stranu tahající a dusící se pes není pěkným obrázkem a denně potkávám majitele, kteří se spíše psem nechají tahat, než aby řídili procházku oni.

Pes by měl kráčet vedle Nás !

Řekla bych, že tento názor, společně s názorem číslo dvě, je asi nejběžněji k vidění. Osobně bych u něj asi neměla co vytkout.

Koneckonců abych tak řekla, podle mého je úplně jedno jestli je pes za Vámi, před Vámi nebo u Vás, protože klíčem ke všemu - tedy alespoň pro mě - je, že když řeknu "čekej" nebo "ke mně" počká nebo příjde a nebude dělat "opičky."

Nezodpovědný majitel aneb venčení na balkóně místo procházky

14. srpna 2012 v 13:42 | K.M.Valentová |  Zranění a první pomoc

Nejdřív bych chtěla objasnit proč jsem tuto novou rubriku otevřela. Určitě jsme se všichni setkali nebo alespoň pomysleli nato, co bychom dělali kdyby si Náš čtyřnohý přítel nějak ublížil, či ho srazilo auto atd... A protože si myslím, že už jsem pár menších úrazů zažila, a tak jsem se k tomu musela nějak postavit a získat potřebné informace, proto chci otevřít tuto rubriku, kde samozřejmě nebudou chybět i jiná zranění, než ty co jsem sama viděla. U článků z mých vlastní zkušeností bude stát na začátku *. Pokud tomu tak nebude, vědomosti jsem pobrala a články zpracovala pomocí knih, jejíchž autoři jsou veterináři. Samozřejmě jako ve většině článku i tady se nevyhnu kritice, protože mě některé věci opravdu dokažou dopálit, a nejen mě možná i Vás.

První článek se bude týkat venčení, protože je to každodenní potřeba pejska, kterou je potřeba neodbývat. Možná, že Vás zatím nenepadá co může mít venčení společného s úrazy a ještě k tomu s balkónem. Tak tedy já říkám, že může mít společného hodně, zejména tehdy, když je pes pořízen dětem, které ze začátku aktivně venčí pejska venku, ale po čase a zvláště v zimě se jim nezamlouvá vstávat a tak, to vyřeší s rodiči jednoduše a psa strčí na balkón. Jelikož pes si jen nerad znečišťuje prostředí ve kterém žije a balkón patří k němu, proto je frustrovaný a drží to dokud to jde, nakonec však povolí a loužičku udělat musí. Pak ho rodina opět vpustí do bytu, kde je pes celý nesvůj z toho, že venčit se chodí ven, ale najednou může znečistit balkón. V těch lepších případech si pejsek přivykne, v těch horších mu to trvá déle a není schopný smířit se stím, že už nebude chodit ven, proto hledá nějakou únikovou skulinku, jak se dostat ven, popřípadě uvidí dole něco co ho rozruší, což podnítí ještě víc touhu dostat se ven.

Tak se nakonec nešťastný pejsek dostane pádem dolů na zem. V těch lepších případech se mu nic nestane, ale v těch horších je polámaný a trpí.

Co v takovém případě dělat ?

Pejsek bude s největší pravděpodobností v šoku, takže bychom k němu měli pomalu příjt a než na něj sáhneme, měli bychom na něj promluvit, jelikož pes v šoku Nás může i kousnout, proto mu svou přítomnost oznámíme nejdřív hlasově. Velice důležité je zachovat alespoň na pohled klid, z důvodu, že nervozit a hysterie nikomu nepomůže a tím spíš se přenese na postiženého psa. Dalším klíčovým bodem by mělo být prohlednutí si polohy psa popřípadně zranění. Také zachování tepla je klíčové, proto se doporučuje pejska přikrýt. Dalším krokem by mělo být zajistit psu včasnou a rychlou dopravu na veterinu, ovšem psa bychom neměli nést v ruce, ale v nějaké krabici nebo v nečem s tvrdou podložkou, z důvodu, že zlomeniny zvláště na konci kosti jsou velice bolestivé. Nakonec, alespoň podle mého bychom i na pohled "nepoškozeného" pejska odvézt měli, pro mne je jistota jistotou, a raději nechám 150,- za prohlídku, než pak mnohem více za zanebdání péče o pejska.

V konečném důsledku bych chtěla opět říci, že venčit psa na balkóně je opravdu nespravedlivé, pes by měl mít pohyb ať už se jedná o čivavu nebo vlkodava. Tím více zase naražíme na unáhlené splnění přání rodičů dětem...

Jak mluvit se psem - díl 27- Nevychovávejte psa podle knížky

13. srpna 2012 v 13:11 | K.M.Valentová |  Jazyk "pejsků"

Sama nevím jaké s tímto máte zkušenosti, i když také hodně čtu a také jsem si hodně četla knihy o výchově, nikdy jsem podle knih nevychovávala. Nakonec to nebude kniha, kdo Vám pomůže až to bude potřeba, ale budete to Vy. Asi Vás napadne otázka proč byste podle knih neměli vychovávat, tak se Vám to tedy pokusím objasnit !

Knihy jako rádci a inspirace

Rozhodně uznávám přečíst si pár příruček a dozvědět se užitečné věci a rady, protože někdy skutečně naleznete zajímavé rady, jak pejska povzbudit apod. Při menších úrazech můžete nalézt vhodnou radu, jak se o psa starat, ale u těchto knížek si raději vždy ověřuji autora, i když tím možná některým křivdím, ale pro mě je zdraví mého psa na prvním místě. Samozřejmě také čtu knihy týkající se psychologie, ale sama posuzuju rozumné výroky, takže nakonec vždy vsázím na vlastní rozum.

Výcvik prostřednictvím knih

Myslím tím celkový výcvik nejen povely. Podle mého názoru je naprostá hloupost vychovávat psa, podle knihy, je to asi jako byste takto vychovávali dítě, můžeme se pouze domnívat co by z něj vyrostlo. Jediná věc, kterou jsem skrz knihy aplikovala bylo učení povelů sedni, lehni, ke mně, zůstaň. Víc nic... Každý z Nás, který vychoval psa, má určitě svůj způsob výchovy a tím jsme také orginální. Mimo to každá kniha také uvádí jiné postupové metody, kde nemusí chybět fyzické tresty za neuposlechnutí. Tím se dostávám k tomu, že v knihách se Nám ne všechny metody musí zamlouvat, ale stetkala jsem se již s výtisky, které to uměli krásně obkecat, že by tomu málem člověk uvěřil.

Tudíž můj názor zní, že kniha je dobrý rádce a pomocník, ale pouze do té míry, kdy Nás k něčemu inspiruje a "nakopne."

Taktéž je to s některými pořady, díky kterým se rady "špičkových cvičitelů" dostanou mezi masu lidí a, co si budeme povídat, když už televize uvede takový pořad má většinou vysokou sledovanost a některé rady, jak uklidnit pejska nebo co používat při tahání na vodítku se tak rychle rozšíří a některé osobnosti pod vidinou rychlé nápravy zbrkle opatří potřebné. Pak říkám: "chudák pes."

Jak mluvit se psem - díl 26 - Přehnaná snaha

11. srpna 2012 v 14:14 | K.M.Valentová |  Jazyk "pejsků"

Někdy se stává, že majitel chce psu příliš porzumět, chce mu příliš pomoci při odstraňování chyb, či se snaží příliš vychovat z něj geniálního psa. Ale čeho je příliš toho je příliš. Takže bychom se měli i v tomto směru řídit pořekadlem "Všeho s mírou."

Než jsem se do psychologie zadívala více, u některých papírových "psychologů" psů jsem si řekla chudák zvíře, protože se mi zdálo, že k tomu psu necítí žádnou lásku, ale spíše ho testují a pořád zkoušejí něco nového. A nemyslím si, že je to to pravé ořechové. Takže abych se k tomu vyjádřila podle mého; i když se tedy zajímám o psychologie psů, nyní už aktivně rozhodně bych na své psy příliš netlačila a nesledovala nějak úpěnlivě jejich chování a samozřejmě je nenapomínám, při každém druhem gestu, které se mi nezamlouvá. Tím vším bych chtěla naznačit, že i když se tedy člověk zajímá o psy trošku více, neměl by zapomínat, že pes a jakékoli jiné zvíře si nekoupil proto, aby ho pozoroval a drezúroval, ale proto, že chtěl přítele k procházkám, dlouhým chvílím atd... Jiná přehnaná chování a drezúrování mají nasvědomí, zvýšenou agresivitu vůči člověku, který s ním takto zacházel, také neposlušnost a nezájem o daného člověka. V takovýchto případech se jedná o složitou nápravu spíše člověka, nežli psa. Samozřejmě u psa samého je pak zapotřebí obnovit důvěru v pána. Sami se tedy zeptejme jestli by Nám to stálo zato ?! A taky budu opět přirovnávat, protože z mého pohledu se to zdá nezbytné; otázka tedy zní; Jak by se Nám líbilo, kdyby se Nám někdo pořád pokoušel dostat do hlavy nebo s Námi komunikoval pouze pod zástěrou psychologa ?! Asi by Nám brzy došla trpělivost.

Proto jsem tedy sepsala tento článek, z důvododu, že jsem chtěla poukázat nato, abychom nezapomínali podstatu toho, proč jsme si koupili nebo osvojili pejska.

Autotrénink

10. srpna 2012 v 12:32 | K.M.Valentová |  Jak naučit povely

Autotrénink je docela často zmiňované slovo, o to víc jsem chtěla článek co nejdříve sepsat, ale jak už jste si možná někteří všimli i přes snahu věnovat se stránce i blogu více, pořád nějak nestíhám... Ale k tématu ! Když jsem si pořizovala své první štěně, měla jsem tak trochu obavy, jak naučím některé povely a taky jsem se "modlila" abych ho naučila venčit se venku, nehledě nato, že jsem na to všechno měla dva měsíce. Nakonec venčení bylo zvládnutu za týden a ostatní důležité povely do měsíce. K tomu všemu mi výrazně dopomohl autotrénink.

Jak bych autotrénink definovala...
Když to řeknu svými slovy, tak to spočívá v tom, že když pes začne dělat činnost, kterou chci aby se naučil, vyslovím k tomu daný povel a odměním ho. Kupříkladu pes začne venku čůrat, řeknu mu "honem vyčůrat" a jakmile činnost dokončí pochválím ho a odměním, na tomto principu autotrénink funguje.

Výhody
+ Psa učíte, a není k tomu potřeba poutat jeho pozornost
+ Můžete ho naučit složitější věci, například vyplazování jazyku, tohle se mi díky autotréninku povedlo...
+ Rychlejší učení...

Nevýhody
- Osobně jsem přišla prozatím na jednu, sice se pes rychleji učí, ale je potřeba časté opakování, samozřejmě, ale záleží na tom, jak je Vás pejsek chápavý.