Červen 2012

Jak mluvit se psem - díl 22 - Záliba ve smrdutých věcech

29. června 2012 v 20:09 | K.M.Valentová |  Jazyk "pejsků"


Někdy by mě urvalo, když můj pes zjistí, že nejsem nadohled tak se oddá svým "rituálům", vyválí se v něčem co mu nejspíš připomíná fialky, ale Nám odpadní stoku a pokud mi chce udělat opravdu velkou radost dá si nejspíš žvýkačku v podobě výkalů, kupříkladu, slepičích. To mám pak velkou radost, když přiběhne celá šťastná a hned by chtěla pusinku. Mimo to, i zde sledujeme, jak jejich mozeček pracuje na plné obrátky, jakmile vidí, že se dívám, nenapadne jí něco takového udělat, ale když už jsem otočená apod. tak si tu chvilku dopřeje. Samozřejmě se sami sebe ptáme, co na takovém počínání vidí... nebo spíše cítí ? Tak tedy dnes se podíváme této záhadě na zoubek !
Existuje velice hodně předpokladů tohoto počínání a i dodnes se můžeme pouze domnívat, jak to ve skutečnosti je. Zkusíme si přiblížit teorii,která mi příjde nejrozumnější a také nejpravděpodobnější.

Pozření exkrementů

Zase je v tom genetika ?! Je to velmi pravděpodobné, i když pejska krmíme těmi nejkvalitnějšími granulkami, tak to neznamená, že má dostatek živin a všeho co potřebuje. Každé tělo je individuální a nakládá s přijímanými látkami jinak. Mimo to psovité šelmy žijící volně se takto chovají přirozeně, doplňují si tím potřebné látky, popřípadě si takto pomáhají v případě, že špatně tráví.
Bohužel může mít toto chování i jiný důvod, jako například příliš samoty, nuda, nedostatek potravy, velké časové rozdíly mezi krmením.

Válení se ve výkalech

Tak zde existuje mnoho teorií, ale já jsem zastáncem té, kterou jsem se rozhodla popsat. Takže se pohodlně usaďte a jdeme na druhou část článku ! Stalo se to minulý rok, byli jsme v Nízkých Tatrách, když jsem Čarku pustili a ona se vrátila celá smrdutá a v okolí krku měla rozmaznuté kravské "hovínko." Když jsem viděla, jak důležitě přichází usmála jsem se, ale jakmile jsem ucítila ten neskutečný puch a její krásně "čistý",teď už né bílý krk, úsměv se mi z tváře hodně rychle vytratil, rodiče se smáli jako malé děti a já jsem byla na nejlepší cestě k výbuchu vzteku, raději jsem se ale nadechla sundala jí obojek i obleček a vzala ji do tamější "maringotky", kde byli toalety, tam jsem se jí pokoušela umýt, i když jí to pustilo, smrďánkovala Nám ještě zbytek dovolené... V ten večer jsem dumala nad tím, proč to jenom ti psi dělají, došla jsem k závěru, že to na ně asi působí jako nějaký parfém. Dnes to není ani rok a v tomto názoru mě "podpořila" kniha. Takže podle teorie se kterou souhlasím, je toto chování podmíněnou touhou po výstřednosti, pes jenže se vyválí v takovéto smrduté věci přitahuje mnohem více pozornosti, než normální pes s přirozeným pachem. Také toto chávní mohlo být podmíněno genetikou a to tak, že pes který se chystal lovit, se vyválel v nějakém pachu, tudíž když se přibližoval ke kořisti nebyl tak rychle zaregistrován, protože si obět myslela, že je to nějaké jiné zvíře a né zrovna lovec. Takže je to vlastně nějaký půd ? Ovšem pokaždé když si vzpoměnu, s jakou vznešeností se nesla, když se vyválela v tom "hovínku", je mi vlastně do smíchu, protože mi příjde lidsky řečeno namyšlená, že voní jinak, než ostatní jejího druhu !!! A jaký názor máte nebo jste slyšeli Vy ?



Jak mluvit se psem - díl 21 - I psi mají své dny

25. června 2012 v 21:05 | K.M.Valentová |  Jazyk "pejsků"

Velice důvěrně známe téma Nás všech, někdy máme chuť "vraždit", jindy bychom se štěstím vznášeli atd... Jenže, když jsme si tedy - alespoň většina z Nás- připustili, že pes má nějaké vědomí a inteligenci, otevírá se Nám nová otázka má také nálady ?! Moje odpověď je jednoznačně ano, protože některé "výkyvy" nálád mě opravud baví a já sama si nedokáži připustit, že takovéto chování je výsledkem nějakého vzorce chování. A co vy ?

Nálada musí být !
Pokud pejsek není ve formě a má špatnou náladu nemá smysl s ním trénovat povely. Sami vidíme, že je otrávený a nebaví ho to, někdy mě u Naší čivavy její nálada opravdu pobaví, jeden den je bez nálady a další je schopná hrát si i tři hodiny v kuse a pak ještě prosí abychom pokračovali. Jindy je pejsek jakoby smutný nebo sedí a kouká do neznáma, další den je z něj nervák, kterého rozruší i sebemenší hluk. Což mě přivádí na otázku můžeme psi dělit stejně jako lidi na choleriky, menancholiky, sangviniky a flegmatiky a stejně tak na introverty a extroverty ?!

Přiznávám se, že dnešní článek je spíše taková menší úvaha, než popis nějakého chování, ale pojďmě se zamyslet spolu, kdyby to přeci jen šlo, pak bych určitě přiznala pejskům vlastnost extrovertů a introvertů.

Psi extroverti:
Jak si takového psa představit ? Řekla bych, že tak jako lidé vyhledává společnost jiných zvířat či psů, rád se seznamuje, je společenský možná se s Vámi pokouší komunikovat více, než jiní psi, může k tomu přidat i komunikaci ve formě štěkotu atd... Takže tento ty osobnosti bychom mu mohli přiznat.

Psi introverti:
Tady bych možná pokukázala na to, že ve společnosti jiných psů jsou to jedinci spíše neprůbojní, kteří se nesnaží o navázaní kontaktu ? Jsou raději někde tiše v koutě nebo polehávají u nohou paničků ? Možná i tento typ můžeme přiznat.

A nyní, jak bychom si představili psa flegmatika ? Je mu všechno jedno, to si zase nemyslím, že všem pejskům je vše třeba zde zařadíme i tento typ vlastností: obezřetnost, rozvážnost, mírumilovnost, vyrovnanost, lhostejnost, spolehlivost, smířlivost... Ale zase negativa: nevkládá do učení moc velké nadšení, nerad zkouší nové věci, brání se změnám, nejraději polehává v koutě.

Nyní pes cholerik?
Upřímně řečeno tento typ temperamentu se mi u psa vyjadřuje úplně nejpřesněji ze všech zbývajících. Tento typ pejska by měl být impulzivní, divoký, nevrlý, vznětlivý, ale také stálý. Rozhodně se s vervou zapojuje do všech aktivit, ale nemá velkou dávku trpělivosti, často je to přeléváno zbrklostí a náseldným znechucením.

Předposledním typem je sangvinik?
Jak vypadá takový jedinec? Řekněme, že je ze všech typů nejstabilnější je to typ, který je hodný, společenský, přístupný, čilí, kontaktní, bezstarostný, rád je středem pozornosti. Negativa jsou možná to, že je až příliš kontaktní, takže Vám může odběhnout za kteroukoli osobou, která se mu zlíbí.

Poslední typ menancholik:
Je to nestabilní osobnost, ze všech uvedených typů, tento typ psa by se dal popsat jako nekontaktní, extrémě plachý a úzkostlivý, nespolečenský, přecitlivělý. Mívá nízké sebevědomí, je také váhavý, takže tento popsi mi připomíná bojácného psa, Vám také ?

Koneckonců víme, že jen málo lidí je čistě cholerik, menancholik, sangvinik nebo flegamtik, totéž bych připsala ke psům, myslím si, že každý z nich je nějaká osobnost, ve které má však danou převahu jeden z typů osobností.

A jaký typ je Váš pes ?

Jak mluvit se psem - díl 21 - Zvyšování sebevědomí

25. června 2012 v 8:34 | K.M.Valentová |  Jazyk "pejsků"

A máme tady další díl "Jazyka pejsků", který nese název "Zvyšování sebevědomí". Sebevědomí jako takové je pro psa velice důležité, protože pokud ho pes nemá, stává se z něj vystrašený a extrémě bojácný jedinec, který se snaží nafixovat se na nějakou osobu, či věc.

Každé zdravé a normální štěně, které pochází z dobrého prostředí si již, nějaké seběvědomí přinese, ale je zcela tak jednoznačné, že jeho míra také závisí na rodičích. Rodič jako takový štěňátkům předává polovinu svých genů, ve kterých se přenášejí různě geneticky "naprogramované" informace, jež se projeví i v jeho povaze, tudíž pokud si koupíme štěně z nepříznivého prostředí, plného stresu ba dokonce množírny, může se stát, že takovýto jedinec bude mít problém, proto je třeba začít s nápravou.

Začínáme s nápravou:
U opravdu malých pejsků je, alespoň podle mé zkušenosti, dobré začít s budováním důvěry, z toho důvodu, aby jedinec věděl, že se má na koho spolehnout a že tu bude vždy někdo, kdo ho má rád. Také trénujeme základní povely, abychom po případě mohli pejska chytit či přivolat zpět. Pokud jste toto zvládli na jedničku můžete přistoupit ke kroku dvě.
Krok dvě je založen na tom, že ve psu, již začínáme budovat sebedůvěru.

Nejprimitivnějším způsobem, kterým můžeme začít je přetahovaná, psa necháváme vyhrát, už takovýto malý krok, mu dodá o nějakou tu kapku navíc, pomalu si začne uvědomovat, že vlastně není takový "malý".

Dalším krokem, ke kerému jsem využila Naše slepice, bylo nahánění. Není to žádné týrání zvířat, jen jsem pejsku ukázala, jak se to dělá, pes zjisitl, že před ním slepice utíkali a řekla si "Aha, takže je tu někdo kdo se mě i bojí, jsem to ale skvělý pes." Menším plemenům je to třeba ukázat častěji a popřípadě jim chvíli pomáhat, po nějakém čase se to již můj pes naučil a mohli jsme přistoupit ke kroku číslo tři.

Krokem číslo tři bylo současně odstranění strachu z ostatních psů, málo sebevědomí je nejčastěji doprovázeno podobnými nebo naprosto stejnými úkazy. Pejskovi vybereme pejska podobného vzrůstu, nejlépe je když máme psa kterého známe a víme, že neublíží. Já jsem postupovala tak, že jsem chodila k plotu, kde byla jezevčive Zuzanka a tak se mohly holky v klidu očichat a Naše fenka si pomalinku zvykala. Pak přišla závěrečná zkouška, a to byl buldoček Buti, kterého se bála, člověk však psa nesmí vzít na ruce, protože by mu dával oprávnění k tomu ke strachu. Čárlí jsem tedy nechala na zemi, a i když mi to rvalo srdce nakonec jsem se dobrala k výsledku. Při tomto cvičení jen psy sledujeme nemluvíme, nechválíme jen udržujeme oční kontakt v případě nutnosti zasáhneme. Po třetím setkání si s buldočkem začala hrát. Na procházkách kolem polotů nezrychluje a větších psů si už také moc nevšímá.

Jak mluvit se psem - díl 20 - Když si člověk špatně vybere psa

23. června 2012 v 20:06 | K.M.Valentová |  Jazyk "pejsků"

Někdy mě vážně baví pořady, kde napravují "agresivní" psy a podobné výplody lidské mysli. Řekla jsem výplody z jednoho prostého důvodu, lidé si kupují psy podle toho, jak se jim líbí, ale na jejich povahové rysy se už dívají jen zdálky. Každopádně je to jiný případ u pejsků křížených a pejsků postižených nějakou událostí, která patřičně ovlivnila jejich život jako týraní apod.

Věřím a vím, že existují lidé, kteří dokáží naplnit primární potřeby psa, ale také se v poslední době rozmáhá trend, kterému říkám "Pes = módní doplňek", zvlášť u mladých lidí, kteří si s oblibou pořizují hlídací a strážní psi. A co mě opravdu úplně, už řeknu, dorazilo je to, jak si někteří jedinci pořídí kupříkladu dogu do panelákového bytu. A pak se diví, že jim demoluje byt, protože nejsou splněny její nároky na pohyb a další její přirozené potřeby. Dalším typickým příkladem jsou rasy typu pitbula s přízviskem bojová plemena, opět sleduji mladé a hloupé kluky, jak ve psu, který má opravdu přirozený temperament ještě více probouzejí agersivitu, jelikož neví, jak s takovým psem zacházet.

Opakovaně apeluji na to, že když si pořizujete psa, přečtěte si příšlušné zařazení, nároky, názory chovatelů a hlavně se zamyslete sami nad sebou jestli výchovu psa dané rasy zvládnete, protože pak i díky takovým lidem, končí spousta psů v útulcích.

U křížených pejsků, spoléhám na dominantní gen, ten se většinou pozná podle toho, jaké znaky plemene u pejska převahují, složitější je, jakmile u pejska nemůžete zjistit na koho se podobá.

Pes a inteligence 2/2

23. června 2012 v 18:53 | K.M.Valentová |  Jazyk "pejsků"

Čtvrtý typ inteligence - tělesně - pohybová

Pes, který umí dostatečně vysoko vyskočit, lézt po žebříku nebo zvládat naročnější taneční kreace, obstojně zvládá tento typ inteligence. Případně zde můžeme zařadit i některé prvky dog dancignu.

Patý typ inteligence - hudební

Tak tedy, že by pes někdy složil nějaký hit nebo jen prostou lidovou skladbu to zde nebereme v potaz. Jedná se spíše o hudební sluch. Některí pejsci jsou obzvlášť citlivý na určitý žánr hudby. Je dokázáno, že folklór pejsky spíše uklidnil, za to hudba typu heavy metal, rock apod. je spíše vzrušila a byli více podráždění, což k vedlo ke zvýšení štěkotu. Třeba u mého psa vím, že miluje instrumentální hudbu z Pana prstenů a také hudbu s keltskými motivy. Kromě toho je spoustu pejsků, kteří vyjí když slyší daný zvuk.

Šestý a sedmý typ inteligence - intrapersonální; interpersonální

Intrapersonální inteligence je v překladu to, že pes vnímá sám sebe, je vlastně uvědomělý, dále vnímá své schopnosti a myslí racionálně ( rozumně ), tudíž dokáže odhadnout jestli dané omezení zvládne či ne. Pokud pes odmítá přeskočit nějaký příkop, díru... vykazujeme tento typ inteligence, sám totiž posuzuje jestli to zvládne či ne, přemýšlí atd...

Interpesonální iteligenci velice dobře známe i my, jedná se totiž o sociální a společenské vztahy. Zkráceně řečeno jedná se o základ komunikace. Jedná se například o hyerarchii či dělení potravy ve smečce.

Všechny tyto typy inteligence činí ze psa uvědomělého tvora, který je schopný plánovat, tvořit myšlenky, uvažovat a celkově to z něj dělá živočicha, který není jen hloupým zvířetem, které necití, ale je členem tak rozmanitého světa a v něm má své zastoupení, tak jako každý z Nás. A to, že z něj někteří chamtiví lidé dělají doslova odpad, mu nikdy nevezme to, čím se doopravdy narodil !


Pes a inteligence 1/2

21. června 2012 v 19:43 | K.M.Valentová |  Jazyk "pejsků"

Zvažovali jste, již někdy, že Váš pes má nějakou inteligenci, a pokud si tedy připustíme, že má tak si ji také rozdělíme za pomocí teorie Howarda Gardnera. Pan Gardner vyslovil názor, že existuje sedm typů inteligence a já s tímto názorem souhlasím. Každý určitě není talent na všechno, vezměme si jen Einsteina, který propadal z matematiky, ale na druhou stranu byl génius nebo řadu psychologů, kteří provozují partnerskou poradnu, ale jakmile se jim začne hroutit vlastní vztah neví si rady. Naproti tomu, člověk, který má výbornou slovní zásobu, ale nezvládá matematiku, jinak je dosti inteligentní. Takže ano, myslím si, že tyto typy existují, jak u lidí tak i u psů. A nyní si je pojďme rozdělit!

Sedm typů inteligence podle Howarda Gardenera:
  1. LOGICKO - MATEMATICKÁ inteligence
  2. JAZYKOVÁ inteligence
  3. PROSTOROVÁ inteligence
  4. TĚLESNĚ - POHYBOVÁ inteligence
  5. HUDEBNÍ inteligence
  6. INTRAPERSONÁLNÍ a INTERPERSONÁLNÍ inteligence
První typ inteligence - logicko - matematická.

Je třeba si ujasnit, že mluvíme o takové inteligenci, kde pejsci vědu neutvářejí, ani nezkoumají, ale mají určitou schopnost řešit pro ně obtížné situace. Psi vědomě neužívají matematiku, ale mají určitou schopnost logicky spojovat. Pro lepší orientaci, si můžete zkusit udělat test, položte před psa
větší a menší kousek salámu v blízkosti, uvidíte, že třeba sní ten menší, ale jakmile dáte velký a menší kus salámu na stejnou vzdálenost od psa tak, aby byly možná metr či dva od něj, určitě sní nejdřív ten větší, to odpovídá, že psi nějak porovnávat umí.

Druhý typ inteligence - jazyková

Kdysi byla všechna pravidla nastavená tak, aby se člověk dostal na vrcholek a žádnému jinému tvorovi nebylo přiznáno, že používá určitý jazyk. Tato teorie se však brzy otřásla v základech, a to i na testech u šimpanzů, kde se sice nenaučili mluvit, ale jejich opatrovníci je naučili anglickou znakovou řeč. Pes ani šimpanz nemají hlasové ústrojí uzpůsobeno tak, aby bylo schopné vydávat zvuky podobné Naším. Šimpanzi, kteří se znakovou řeč učili dosáhli úrovně dvouletého dítěte, jeden dokonce tříletého a postupně dokázali skládat i jednoduché věty. U psů můžeme říci, že mají svůj slovník, který se skládá z pohybů těla, obličejové části, ocasu a také štěkotu. Můžeme říci, že pes má určitou gramatiku i syntax. Nikdy neuslyšíme vytí a vrčení zároveň. Také neuslyšíme zuřivé štěkání a k tomu projev strachu čili kňučení. Nebo neuslyšíme vrčení a kňourání. Sledujeme také
intonaci, věta "Už to je ?" se značně odliší, když řekneme "Už to je.", čili známá intonace.

Třetí typ inteligence - prostorová

Nejprve si ujasníme co si pod tímto pojmem představit; jedná se o schopnost pamatovat si modely míst a vztahy, kde jsme již byli. Jakmile to převedeme na psy, tak si uvedeme pár příkladů, kde se tento typ inteligence projevuje například; pes ví, kde má pelíšek, misku, vodítko, hračky apod. ve všech těchto věcech se tato inteligence projevuje. Pes si také zapamatuje i trasy kudy často chodíme, podobně chování vykazujeme i my !

A toť vše z první části !

Jak to -pravděpodobně- bylo se vznikem psa 2/2

18. června 2012 v 19:45 | K.M.Valentová |  Předchůdci naších miláčků

Druhá část článku se bude zabývat konkrétními živočichy, jež byli jmenováni v první části, konkrétně vlkem, šakalem, liškou atd...

Hlasy mnoha odborníků volají po tom, že je pes jednoznačně z vlka, ale opravdu tomu tak je, vždyť přece i kojot bývá nazýván "vlkem prerijním". Co s jistotou víme, je že se můžeme pouze domnívat o tom, jak pes vznikl.
Vlk:
S jistotou nejde určit, že pes je právě z něj, ale opět na základě analýzy DNA, jsme pokročili vpřed. Právě z této analýzy jsme se dozvěděli, že pes se od vlka liší pouhými 2 procenty, pro přesnější představu, je to asi jako jednotlivé rozdíly mezi rasami lidí.
Severští vlci: mohou být příbuzní nejen německých ovčáků, ale také malamutů, samojedů, huskyho, psů čau-čau, dokonce taktéž špiců a korgiů...
Horští vlci: vyznačují se kratším a sploštělým čenichem proto by se dali považovat za předky mastifů či buldoků.
Ale třebaže se na vlky dnes díváme v jasnějším světle, kdysi tomu tak nebylo, věřilo se, že přinášejí smůlu a jakmile bylo objeveno zmasakrované stádo domácího dobytka započal hon na vlky, který vedl k vyhubení některých dalších druhů, tudíž ani nevíme, jak některé další druhy mohli vypadat. Osobně si ale myslím, že pes vznikl postupnou domestikací vlka nebo případným křížením druhu jemu podobných.
Šakal:
Když se zamyslíme příjdeme na to, že moc teorií na toto téma neznáme, mě se tedy nevybavuje žádná. Šakalové ani nebyli zkoumání dosti podrobně na to, aby vědci mohli říci, že jsou předchůdci Našeho psa. Někteří jsou, ale na 100 procent přesvědčení o tom, že tomu tak bylo. Šakal má mnohem drobnější kostru, než vlk, tudíž se více přibližje dnešním psům, za to způsob jeho života, neschopnost nebo spíše lenost lovit, se Nám moc nezamlouvá, možná proto jsem vyloučili tuto variantu. Rozdílnost mezi šakalem a psem je v tuto chvíli asi šesti procentní, a co víc ? Šakal má oproti vlku kulaté panenky, vlk je má spíše ovalné a trošku do šikma, proto šakalí oči tolik připomínají ty psí.
Liška:
Zde je nejmenší pravděpodobnost na předchůdce, i když jistý experiment, který lišky choval za účelem domestikace zpozoroval, jak se jejich chování výrazně mění, již kolem třetí vrhu štěňata začala vyhledávat lidský kontakt, také používala olizování a dokonce začínala štěkat, takže nic není nemožné ani vyloučené. Liška má také kolmé a oválné panenky, stavba těla je odlišná od psa, mají huňatý ocas, malé nožky a odlehčenou kostru. Neloví tak, aby zvěř uštvaly, ale raději počkají a hned zaútočí.

Jak to -pravděpodobně- bylo se vznikem psa 1/2

17. června 2012 v 13:37 | K.M.Valentová |  Předchůdci naších miláčků


Nejčastějším názorem je, že se z vlka postupem času stal pes v závislosti na postupné domestikaci, ale existují i jiná zvířata jako šakal, liška, divocí psi, dingové a pariové. V článku, který pojednává o tomto tématu se zkusíme podívat do historie ještě dál, pokusíme se zjistit co přecházelo vlkovi, šakalovi, lišce a dalším výše zmíněným zvířatům, také se podíváme na dataci, kdy již můžeme hovořit o psech a trošku také na postupný vývoj některých plemen.

DNA psů je velice obtíženě dohledatelné, v minulosti byly nalezeny kostry, ale archeologové a později vědci jim nevěnovali pozornost, protože si mysleli, že se jedná o kostry užitkových zvířat. Nyní však vyplulo z nových objevů na povrch, že k domestikaci vlků docházelo již před patnácti tisíci lety. Ovšem i zde je spostu spekulací. Celá řada důkazů pochází z mnoha míst po celém světě a ne jeden z nich potvrzuje doměnku, že již před čtrnácti ticící lety psi přežívali společně s člověkem. Sloužili, jak k náboženským účelům, tak k hlídacím, loveckým a dokonce jako potrava. Tak tedy s určitou můžeme říci, že psi jako takoví zde žili, již před desetitisíci lety.

Dávní předchůdci...


Na obrázku vidíme Miacise, který žil před čtyřiceti miliony lety, paelontologové si jsou jistí, že tento tvor žijící na stromecha živící se masem, byl předchůdcem psa i kočky. Ovšem vědci, stále bádají, který živočich z tohoto rodu ( Canidae) je nejblíž psovi jestli šakal, vlk, liška, kojoti... Nejpravděpodobněji však vlk a šakal, ale teď zpět. Z tohoto druhu se nejspíše dále vyvinula kočka. Vývojová linie ke psům pak pokračuje zvířetem nazývajícím se Cynodictis, který však měl dvě vývojové linie, z jedné se vyvynuli zvířata divoká, čili divoké kočkvité šelmy, zatímco z druhé se vyvíjel pomalu pes, který měl podobu téměř dnešního psa, ovšem více podobnému plemenům typu Husky, tuto větev zastupuje živočich nesoucí název Tomarctus.


Tomarctus byl sice dosti podobný na dnešního psa a byl také předchůdcem vlků, šakalů, lišek..., ale rozhodně postrádal inteligenci a lišil se v menších anatomických detailech.

Výpočet roků Vašeho psa

16. června 2012 v 13:21 | K.M.Valentová |  Zdraví a péče o psa

Myslím si, že je to velice často zmíňovaný termín a obecně vzato je zažito, že jeden rok psího života se rovná sedmi rokům lidského, ale podle nejnovějších poznatků, by tomu mělo být jinak. Článek je inspirován teorií známeho a několikkrát oceněného psychologa, který se zaměřuje na psí chování a to Stanleyho Corena.

Jestliže vezeme v potaz, že pes dospívá mnohem rychleji, než člověk je naprosto sporné považovat ho v prvním roce života za přímo úměrného Naším sedmi letům života, jelikož v těchto letech dítě není tak vyvinuto jako pes. Proto je mnohem pravděpodobnější na základě výzkumů, které potvrzují i další vědci, jeden rok psího života přirovnat ke dvanácti letům našeho, taktéž ve druhém roku znova přičteme dvanáct let. Nyní je psovi 24 a je plně vyspělý, v dalších letech pak přičítáme pouze pět let. Průměrný život psa se uvádí kolem 12 let, i když se tato průměrnost také neustále zvyšuje jako průměrný věk lidí. Nyní vezmeme v potaz Náš průměrný věk a ten se pohybuje okolo 73, 5 let. A teď spočítáme věk psa 10*5= 50 a 50+24=74. Což odpovídá Našemu průměrnému věku. Ovšem, jak jsem řekla hranice se stále posouvá a také najdeme pejsky kolem patnácti let, ale ti se řadí k menšině, tak jako lidé přesahující stovku.

Kupírování, pro nebo proti ?

13. června 2012 v 19:34 | K.M.Valentová |  Jazyk "pejsků"

Tak jaký je Váš názor ? Kdybyste chtěli vědět ten můj, tak je následující; záleží na tom, jestli psa máme na loveckou či vybraně hlídačskou činnost nebo chceme kupírovat, jen tak pro vzhled. Rozhodně nesouhlasím s tou poslední možností, to mi přijde opravdu jednoznačně nechutné a hnusné, ale pokud se jedná o předešlé dvě, tak už tak skeptická nejsem, níže popíší proč.

Víte, jak kupírování vzniklo ?
Pokud ne, tak si to v tomto odstavečku objasníme. Kupírování uší a ocasu bylo jednak z důvodu loveckého, jestliže se pes měl prodírat lesy, různým nepřehledným, trnitým nebo zarostlým prostorem, byl ocas na obtíž, mělo to tedy praktický účel, pokud by ocas částečně nebyl odstraněn mohlo by dojít, či docházelo - jak se později dovíme - k jeho poškození. Dalším důvodem proč byly ocasy kupírovaný bylo hlídání. Tzv. strážní psi měli za úkol hlídat okolí a ocas byl přece velice dobrým místem, kde by mohl zloděj psa chytit a "odzbrojit" ho. Taktéž uši byly nápadným místem pro dobré uchycení, proto byly kupírovány, typickým příkladem je Středoasijský pastevecký pes viz. obrázek dole. Takže pro tyto účely kupírování vzniklo. S čím tedy nesouhlasím je, kupírování za účelem módy, i když je dnes ve většině zemích zakázáno, pořád se uskutečňuje.

Kupírování pro -
* Lepší pohyblivost v nepřístupném terénu
* Menší riziko poranění ocasu a následné amputace, která je mnohem bolestivější
Kupírování proti-
* Účel módy
* Neschonost přesného dorozumívání

Může udělat kupírování ze psa terč útoků jiných psů ?
Odpověď je ano, může, protože tím, že bude psovi odstraněn částečně ocas znemožníme způsob komunikace s jinými psi a některé signály pak mohou být brány jinak, než je pes myslí. Taktéž při kupírování a vylepování uší, boxer se stojícími ušima je vetší oběť útoků, než boxer s normálními. Na psy působí jeho spičaté a vylepené uši, jako projev dominance, proto se může stát terčem teroru.
Čili v konečném důsledku, bychom si měli rozmyslet k jakému účelu psa máme, jestli jako přítele nebo jako lovce a hlídače !