Květen 2012

Jak mluvit se psem - díl 12- Úsměv

16. května 2012 v 18:00 | K.M.Valentová |  Jazyk "pejsků"

Specifikace názvu: Proč bychom se neměli usmívat, tak aby Nám šli vidět zuby. Podotýkám neměli, protože extistují určité teorie, o kterých se dozvíme níže.

Už nějakou dobu se dočítám, ale i slýchám věci jako " Usmívejte se na psa, tak aby Vám nešly vidět zuby." Ale proč ?, proč bychom se neměli usmívat a za další, přece je poměrně nemožné hlídat se, kdy se můžeme usmát tak a kdy zas onak.
Tak tedy k tématu. Celá "věda" je ukrytá v mimice, kterou pejsci používají. Ono totiž v jazyku jimž Naší přátelé mluví, znamená vycenění zubů - řekněme- náznak agrese, kdy vlastně pes, který toto gesto použije dává najevo např. " Dej si pozor... Chystám se k útoku apod..." Tudíž tato teorie vysvětluje to, proč bychom se neměli smát s vyceněnými zuby. ALE ! Pokud vezmeme v úvahu, že pes byl postupem času domestikován a zvykl si na soužití s lidmi, začal je v některých věcech napodobovat, pak Nás zcela jistě napadne, že by to dnes až tak vadit nemuselo. Říká se přece, že se pes směje. Takže by si toto gesto přece jen nevykládali jako projev agrese ? Možná že přece jen záleží na situaci, kdy se takto chováme. Rozhodně bychom se "od ucha k uchu" neměli smát při výchově, kárných trestech apod...

Jak mluvit se psem - díl 12 - Naskakování

14. května 2012 v 18:45 | K.M.Valentová |  Jazyk "pejsků"

Proč neskakují i fenky a ne jen "kluci" ? Proč to fenky dělají, i když nehárají ? Je to projev náklonosti nebo naopak ?
Možná jste si jednu z těchto otázek položili nebo jste si je položili všechny ? Ať už ano či ne, právě tento díl " Jazyku pejsků" bude o tomto "problému" ?...

Naskakování aneb projev dominance.

Toto " harašení" bohužel né vždy musí nutně znamenat projev sexuálního půdu, ale také určitý směr dominantního chování. Přičemž řekněme, že u pejsků je -tedy alespoň pro mne- těžší rozpoznat, o co se v danou chvíli jedná. Samozřejmě to není nemožné pozorujeme kolikrát za den se takto projevuje. U feneček je to jednoznačný projev vyžádání pozornosti, což souvisí s dominancí. Obě pohlaví přitom pak mohou používat "vzteklé" drápání packami, pokud si pejska nevšímáme. Poposkakování atd... Náprava takto "postiženého" pejska je velice jednoduchá, sledujeme, kdy se opět na svůj rituál chystá a v příhodnou chvíli pejska vyrušíme např. "pšt", zkrceně řečeno odpoutáme jeho pozornost. Pokud však tento způsob nepomáhá volíme jinou možnost a to například pohrození. Pejska fyzicky netrestáme :). Paradoxní přitom je, že tento způsob sebeprosazení, využívají především pejsci menšího vzrůstu.

Projev sexuálního půdu.

Nastává v období hárání, očividně u fenek. Pejsek je "schopný" celý rok. Ačkoli se ze začátku může takovéto chování projevovat zřídka, postupem času se bude stupňovat, proto doporučuji hned ze začátku důslednost v zakazování.

Jak mluvit se psem - díl 11- Osobní zóna - tuláci-

13. května 2012 v 12:29 | K.M.Valentová |  Jazyk "pejsků"

Vzpoměla jsem si, že v jednom z článků jsem již zmiňovala tento termín a mám pocit, že byl také trošku víc rozvedený. Myslím si ale, že je natolik důležitý, aby měl svůj vlastní článek !

Co je osobní zóna ?

Tento pojem vnímáme jako zónu, která znázorňuje v přepočtu vzdálenost okolo 45 - 120 cm. Tuto zónu využíváme každý den například při kontaktu s přáteli, při jednání apod... Do psychologie pejsků, ale také neodmyslitelně patřím jelikož ji většina z Nás využívá při kontaktu s cizím psem.
Napsala jsem většina, protože by to takto mělo být, pokud se přiblížíme více než 45cm, hovoříme o takzvané zóně intimní, kterou bychom mohli začlenit až po očichání hřebetu ruky.

Jak se chováme k cizímu pejskovi, jak regulujeme osobní nebo intimní zónu ?

K cizímu návštěvníkovi se chováme, tak jak bylo výše uvedeno necháme mu očichat hřbet ruky. Ale ještě předtím musíme odhadnout psychickou stránku pejska, mám tím namysli, jestli je plachý, bojácný, agresivní nebo přirozeně sumbmisivní ( podřízený ). Dále postupujeme takto:

a, Nejlepší je "čupnout" si, jelikož tak pejska uklidníme, alespoň částečně. U agresivity však tento způsob dobře zvážíme, je třeba rozeznat jestli se jedná o agresivitu ze strachu a nebo jiný druh agrese.

b, Pokud již "čupíme" jednu nohu v mém případě pravou vysuneme dopředu, z důvodu regulace osobní či intimní zóny, právě díky ní si můžeme určovat, jak daleko pejska pustíme.

c, Natáhneme ruku, v mém případě opět pravou, hřbetem nahoru a necháme pejska ruku očichat.

d, Další postup si dle uvážení musíme zvolit sami, v mém případě postupuji tak, že pejska v klidu a pomalu pohladím, nikdy však po hlavě, jelikož byste mu takto dali najevo svou nadřazenost, spíše po boku břicha nebo po krku. Dále pak vstanu, opět pomalu, nikdy však nenechávám svou hlavu nad jeho, jelikož to opět může způsobit problémy. A podle potřeby se o pejska postarám, nejlepší je jeho důvěru posílit například piškotem, někteří pejsci jsou však rádi, že je konečně někdo uvítal a tak za Vámi půjdou hned ! :)

Jak mluvit se psem -díl 10 - proč se obává, když předpokládám, že se něco stane ?

12. května 2012 v 14:23 | K.M.Valentová |  Jazyk "pejsků"

Přiznávám, že název je poněkud matoucí, ale zatím nemohu příjt na vhodnější. Celý článek bude o tom, proč se někteří psi nejsou schopni dostat přes své bloky, které jsou způsobeny například strachem, zažitím nepříjemné sitauce apod...

Začneme situací, kdy byl pejsek například napaden sousedním psem nebo potulným a nyní se bojí kolem místa, kde došlo k incidentu projít, popřípadě se vyvlékne z vodítka a uteče. Takový pes zažil silný a nepříjemný zážitek, který znepříjemňuje, jak Náš život tak i jeho, jelikož je v neustálém stresu. V takových případech je velice časté, že i chování majitele je "nepřirozené", majitel je napjatý z očekávané reakce svého psa, skrz vodítko, pak přenáší nestabilní energii, která psa jen podporuje v jeho doměnce, že něco není v pořádku. Dalo by se to přirovnat k zarostlé louce, kde projdeme jednou, začneme se tvořit cestička a až tudy půjdeme po desáte tak cestička bude již vyšlapaná, tím naražím na to, že pokud se bude majitel, takto "postiženého" psa chovat dál, nemůže očekávat jeho zlepšení, protože tato reakce bude podmíněná.

Jak tedy postupujeme při nápravě ?
Hlavním klíčem k nápravě je sám majitel. Který musí prokázat svou schopnost vůdce smečky, a to :
a, Musí se uklidnit, navodit, klidnou a vyrovnanou energii.
b, Na místě, kde se incident udál, musí zachovat asertivitu a celkově být velice psychicky stabilní
c, Psa mít stále pod kontolou nejlépe u nohy, vodítko držet rozhodně a jít si za svým cílem, kterým je jednoznačně, psa převést, přes místo, tak aby se zbavil dosavadního strachu.

Psa nemusíme hned chválit, protože se předpokládá, že při prvním cvičení se podaří jen menšině pejsků překonat tento strach. Pejska můžeme pochvalit až doma, kdy se uklidní. Určitě je víc než vhodné s pejskem tuto "procedůru" opakovat víckrát za sebou. Pevně věřím, že nakonec každý pejsek zjistí, že se není čeho bát. Velice důležité je při tomto cvičení dodržovat základní stanovené body.

Agresivita a její nejčastější typy.

6. května 2012 v 19:31 | K.M.Valentová |  Dominance X agresivita
Pod pojmem agresivní plémě nebo pes si určitě většina z Nás představí plemena typu staford, bulteriér, pitbull, dobrman atd... Jenže vždy tomu tak není, naopak
z průzkumů vyplývá, že nejagresivnější jsou pejsci menšího vzrůstu, a to dokonce fenky až z 55%. Samozřejmě nepíši tento článek proto, abych porovnávala, které plemeno je agresviní a které ne, toto bylo jen pro zajímavost.

Různá plemena pejsků se rodí s různou dominancí, která se postupně projevuje a tak je zapotřebí správné výchovy, kterou docílíme tím, že budeme dodržovat primární potřeby daného plemene. Pro pejsky jako takové je ale projev agresivity neodmyslitelným chováním, jelikož se takto hierirchicky zařazují, brání své potomky, získávají potravu, brání si své teritorium ... Nevyrovnaný pes je pak pohromou, jelikož je ve špatném stavu mysli, dominance je skoro ve vrcholném stádiu a v neposlední řadě se začíná projevovat agresivita.

Nejčastější typy agrese:

* Mezi nejtypyčtější projev agrese patří tzv. dominantní agresivita, jenž se projevuje zvýšenou dominancí spolu s napadáním svého majitele popřípadě členů jeho rodiny i širokého okolí. Zde chybí pravidlo "nadřízený x podřízený", je třeba si ujasnit, kdo je v domácnosti pánem. Pejsek se často snaží, získat si nějaká privilegia.

* Agresivita vůči jiným psům, zvířatům...
Tento typ se projevuje pokud pejsek nebyl dostatečně socializován. Může být také způsobená nedostatečnou důvěrou nebo respektem ke svému pánovi. Takový pes je pak velice nepříjmený, paradoxem je, že jsou častější případy, kdy útočí malí pejsci, jenž provokují u plotu a pak utečou do rukou majitele, kde najdou útěchu, čímž vlastně posílí vědomí, že to co právě udělal bylo správné.

* Patofyziologická agresivita
Tato agrese se většinou projevuje bez příčiny u pejska, který jakýkoli typ agrese doposud neprojevil. Proto se doporučuje neprodlená návštěva veterinárního lékaře. Podnět, který toto může vyvolat je pak zranění, otrava, choroby atd...

* Teritoriální obrana (agresivita)
Také velice častá, dokonce ani nevíme, že ji pejsek malinko projevuje, a tím myslím jejich typické hrabání zadníma nožkama, kdy si "ohraničují" své území. Projevy jsou vysoko nešená hlava společně s ocasem, uši natočené dopředu, doširoka otevřená oči. Sebevědomý postoj. Tento typ se může projevit při činnosti, která je pro pejska strašně důležitá - ale Nám to tak nepříjde :D. Stejně tak můžeme vidět naježenou srst.




Jak mluvit se psem - díl 9 - nejčastější problémy

5. května 2012 v 11:55 | K.M.Valentová |  Jazyk "pejsků"

Mnoho chovatelů, kteří mají s pejsky problém, si neví rady nebo si nechcou přiznat, že chybu dělají oni ?

* Nejčastěji se pak bojí, aby si u pejska nepohoršili, ale neuvědomují si, že kdyby pes žil ve smečce, kde panují jasně daná pravdila, byl by na tom jinak a nebo ještě hůř.

* Problémy s chůzí na vodítku spočívají nejčastěji v tom, že pes vede Vás a ne vy psa. Proto je důležitá důsledná výchova od začátku. Pokud pes tahá na vodítku netaháme, ale škubneme - s citem -, jsme klidní a přitáhneme si ho k noze, dbáme na to, aby si Náš mazlíček byl vědom toho, že jde na procházku a né na závody kolem plotu. Proto, při každém "vzrušení", vydáme nějaký zvuk např. pšt...

*Dominantí agrese, je nejčastějším projevem agresivity vůči majitelům a stejně tak dominantního chování vůči majiteli. Bývá způsobená nedostatečnou autoritou majitele vůči psovi. V následujícím článku se o tomto problému, podrobnějí rozepíši.

*Majitel bere psa, jako člověka, přitom bychom si měli uvědomit, že Náš pejsek je zvíře. Takže se zkusme vžít do role psa, abychom lépe pochopila jejich zůsob života.

Jak mluvit se psem - díl 8 - žebrání u stolu

2. května 2012 v 15:54 | K.M.Valentová |  Jazyk "pejsků"

V tomto článečku se chci věnovat nejčastějšímu problému, se kterým se setkáváme dennodenně, tedy pokud již pes není naučený, že se žebrat nesmí.

Chci se věnovat hlavně tomu, jak to pejska odnaučit, takže stručně popíši, proč mu to nepřipadá divné, že ho odháníme, i když se určitě tváří jako nejvíce dotčený .

Než byli psi domestikování tak žili ve smečce, ve které zpravidla fungovala hierarchie, kterou známe i v běžné domácnosti, ale v trošku odlišné podobě. Když to nyní přenesu na volně žijící vlky nebo lvy narážím tím na dělbu potravy. V každé smečce ať už vlčí nebo lví existuje jedno pravidlo, a to že nejdřív "žere" lev a vůdce smečky a až poté ostatní.

Takže proč to vlastně psům nepříjde zvláštní, že je odháníme ?

Právě jste na to možná přišli sami, ale pokud ne tak Vám to teď objasním. V předešlém odstavečku bylo napsáno, že nejdřív jí vůdce a až pak ostatní a to je naprosto přirozené chování. Tudíž když nejdřív jíme my a pejskovi dáme až nakonec nebo vůbec je naprosto v pořádku, ale pes se i tak pokouší dostat se k Vám během jídla ?. Pravděpodovně pro něj nejste dostatečnou autoritou nebo jsou nastaveny špatná pravidla. Jednodušší formu napravíme napomínáním psa.


Týrání zvířat v Číně

1. května 2012 v 20:24 | K.M.Valentová |  Něco o autorce

"Každý rok jsou v Číně zmasakrovány a povražděny desítky miliónů zvířat. O zvířecí srst je velký zájem a potažmo o čínské dodavatele. To co se z Číny nevyexportuje ven obvykle skončí na talíři. Ale smutným faktem je, že zvířata prochází nepopsatelným utrpením. Jsou chytána po ulicích a po tuctech zavírána do malých klecí, bez jakéko-li možnosti pohybu. Pak jsou vyhazována jako neživé objekty z přepravníků na zem, kde se ještě zraňují jeden o druhého a o ocelové klece. Tyto klece se na sebe stohují a noční můra teprve začíná. Zvířata jsou brutálně vytahována z klece a svázána, aby se nemohla bránit. Jsou lehce omráčena uhozením do hlavy, ale stále naživu. Pokud zvíře není těžké, pracovník ho drží za nohy, mává s ním ve vzduchu a pak mu praští hlavou o zem. Jakmile je zvíře utlumeno začíná další stupeň nepochopitelné noční můry. Pracovník udělá malý zářez do jeho zadnice a počne metodicky odstraňovat jeho kůži. Toto trvá kolem minuty, minuty, kdy pracovník stahuje zaživa kůži ze zvířete, porotože věří, že je jednoduší odstranit kůži ze zvířete, když je ještě naživu, teplé a krev mu proudí v žilách. Ale tady noční můra nekončí. Konečným stádiem tohoto neuvěřitelného hororu je, kdyžje zvíře, které je stále naživu odhozeno stranou a pomalu, .obklopeno hromadou umírajících kamarádů, umírá, když už není možné tuto nepředstavitelnou, strašnou bolest vydržet. V jiných případech, když není zájem o jejich kožich (většinou se jedná o kočky), jsou živá zvířata napěchována do pytle, který se sváže, a hozena, stále živá, do kotle s vařící vodou. Tento způsob zacházení se zvířaty se dá těžko pochopit a strávit, ale my věříme, že toto se neděje z důvodu krutosti ale spíše z ignorance a nedostatku pochopení potřeb zvířat. Pracovníci nepřemýšlí nad zabíjením zvířat před tím než s tím začnou a neuvědomují si jakou bolestí a utrpením tato zvířata procházejí. Považujeme za důležité zdůraznit, že toto se neděje v celé Číně a obvykle k tomu dochází v oblastech kde jsou lidé neuvědomělí. V Číně je mnoho milovníků zvířat, kteří je chovají jako domácí mazlíčky a považují je za členy své rodiny. V Číně dokonce existují organizace, které fungují již po několik let, a které usilují o vymýcení tohoto způsobu zacházení se zvířaty. Ale myslíme si, že toto je pouhá kapka vody v oceánu. Jedná se o případy, o nichž se hovoří v médiích, ale v našem zájmu jsou i případy, o kterých se nemluví v médiích a tím se nedostanou do našeho povědomí. Považujeme za důležité tyto organizace fungující v Číně podporovat, ale je stěžejní oslovit vládní představitele Číny formou mezinárodního tlaku, protože věříme, že k opravdové změně dojde díky změně legislativy. Vládní představitelé musí uzákonit vhodná pravidla, aby ochraňovala zvířata a tím jim poskytla respekt a bezpečnost jak během jejich života, tak během jejich umírání. Tento způsob zacházení se zvířaty, zvyk, existuje i v jiných zemích, a nezpochybňujeme, že k zneužívání a týrání zvířat dochází po celém světě. Jelikož je Čína svou rozlohou tak obrovská, pak i tento zvyk nabývá drastičtější a vážnější podoby. Adresujeme čínskému národu, jelikož věříme, že pouze opravdová změna, ke které dojde v zemi tak velké jakou je právě Čína, může vést k opravdové změně po celém světě. My se zavazujeme k rozšíření osvěty. Je to naší morální povinností vůči těmto zvířatům. Pokud budeme zavírat oči před touto skutečností, pak tato skutečnost nikdy z našeho světa sama od sebe nezmizí! "

Tento text je převzat z oficiální stránky: https://www.ptroa.co.il/petition/index.php
Prosím podepiště peticit, přečetla jsem ji a neshledala v ní žádné kazy :).


Translation Courtesy of Konstancie Farah

Krátký čenich

1. května 2012 v 12:49 | K.M.Valentová |  Zdraví a péče o psa

Každé plemeno je něčím specifické, o to víc pak potřebuje rozvíjet určité "schopnosti", které jiné má. Dnes jsem se rozhodla napsat článeček, který se zaměřuje na pejsky s krátkým čenichem, u nichž bychom měli povzbuzovat hledání za pomocí čichu.

Čich je důležitou součástí života psů, již od nedávna ho využívali -logicky- ke stopování zvěře, ale také dnes vidíme jeho využití. Pes je schopný ucítit pach... na vzdálenost sta metrů, i proto ho řadíme mezi takzvané makrosmatické druhy.

U kterých plemen povzbuzujeme čichovou schpnost ?
Zpravidla u plemen s krátkým čenichem to jsou například buldoci, čivavy, yorci, mopsi, boxer, king charles španěl, japan-chin atd... Nejedná se pouze o malá plemena !. S poustupem času, kdy byli psi domestikování, docházelo k různým deformacím a samozřejmě došlo i na čumáček, tudíž podpora hledání patří nejen k hrám, ale i k rozvoji jejich přirozeného chování a k zachování jejich potřeb.
Jakým způsobem povzbuzovat toto chování ?
Nejlepším způsobem je schovávání pamlsků a povzbuzování, aby pejsek začal hledat. Nejprve na kratší vzdálenost, pak můžeme pejskovi schovat odměnu dál. Dalším způsobem, může být podpora hrabání, samozřemě na místech, kde to Vám a spoluobčanům škodit nebude (lesy, louky, pole).