Jsou všechny mámy stejné?

20. července 2016 v 12:31 | K.M.Valentová |  Výchova štěňátka

Při dlouhých chvílích se obvykle uchyluji k čtení perfektních článků, úžasného Stanleyho Corena. Tato osobnost mě bude vždy uchvacovat, mám ho velice ráda, jednak nemá potřebu mediálního zviditelnění a za další pohlíží na psí svět - řekla bych - svým srdcem, a až pak vědeckýma očima, díky čemuž pak dokonale popisuje život se psem a také samotného psa.

Nedávno jsem narazila na velmi zajímavý článek. Bylo to tak prosté téma a přitom tak hluboké. Coren se v něm zabýval myšlenkou výchovy štěňat matkou, přesněji tím, kolik lásky a péče věnuje psí máma svým potomkům, a jak se toto chování dále odráží na budoucí osobnosti psa.

A nyní si položme prosím otázku. Je každá psí máma stejná? Věnuje každá fena štěňatům stejnou péči? Nalezneme mezi fenami i "krkavčí matky?"

Není tak úplně pravda, že každá psí máma se vzorově stará o svá štěňátka, některé jim věnují více péče a lásky, některé méně. Feny prostě nemají možnost sednout si k televizi nebo si otevřít příručku o tom, jak se správně postarat o své potomky. V literatuře nalezneme mnoho odkazů na to, jak se připravit na štěňata, a jak nechat matku pečovat o ně, ale už tady narazíme na první problém. Veškerá literatura předpokládá, že se matka štěňat chová nejvhodněji jak umí, nicméně nedávne studie poukazují na problém psích "krkavčích matek." Zní vám to směšně? Ještě nikdy jste neviděli fenu, která by zavrhla svá štěňata? To je sice správné, nicméně to ale neznamená, že se o ně stará 100% láskyplně a správně.

U lidí je logicky velice důležité to, jak se matka chová vůči svému potomkovi, ale tatáž situace nastává i při výchově štěňat, to jak moc péče věnuje matka štěněti, se pak dále odrazí na jeho osobnosti. Toto šetření prováděl tým švédských vědců v čele s Pernilla Foyer Linköping University, a výsledky byly zveřejněny v časopise Scientific Reports.

Bylo testováno několik německých ovčáků, kteří byli součástí šlechtitelského programu a náleželi švedským ozbrojeným silám. Do studie bylo tedy zapojeno 22 psích matek - feny byly se štěňaty v kuse po dobu tří týdnů. Výsledky ukázaly, že pro správný vývoj štěněte je důležitý fyzický kontakt a doteková stimulace. Výzkum probíhal v momentě, kdy byla matka v porodním boxu sama se štěňaty, to znamená, že o ně pečovala naprosto běžně - olizováním, pošťuchováním, šňupáním, strkáním apod.

To znamená, že vědci opět potvrdii oficiálně něco, co chovatelé věděli už dávno před tím.

Špatné matky?

Když už jsme tedy rozlišili výbornou péči fen, či-li dobré matky. Můžeme se setkat u psů i s nevhodnou péči feny? Z vědeckého hlediska, se jedná o rozdíly v péči. Některé psí mámy tráví se štěňaty veškerý svůj čas, věnují se jim atd., zatímco některé jsou nezodpovědné a nepozorné, ale tady můžeme namítnout, že fenka ještě nikdy štěňátka neměla, proto nemusí být její péče úplně 100%.

Rozdíl mezi štěňaty?

Výsledkem výzkumu tedy je, že stejně jako u lidí, matky, které dopřávají svým potomkům láskyplnou péči, nezanedbávají je, z těch pak vyrostou emočně stabilnější, sociálně angažovanější lidé se zájmem o okolní svět. Ten samý efekt můžeme vidět u štěňat, to znamená, že štěňata, kterým se nedostává takové péče jsou svým způsobem labilnější a ne tak sociálně aktivní jako první skupina, často se kupříkladu lekají a vůči světu vystupují hodně opatrně.

Jak můžeme pomoct?

Jasné je, že plně nahradit lásku psí mámy nemůžeme, nicméně alespoň v prvních týdnech psího života můžeme zastoupit matku ve stimulaci a péči, tak aby výchova dostala lepší průběh, než by tomu jinak bylo.
 

Propojení majitele a psa? Hloupost nebo fakt?

6. května 2016 v 10:51 | K.M.Valentová |  Vztah člověka a psa


V "člověčím" světě je poměrně běžné, když se říká, že kupříkladu mezi dvojčaty funguje zvláštní druh jakéhosi vzájemného propojení, a vlastně jako úplně nejtypyčtější příklad můžeme také uvést propojení dítěte s matkou, myslím, že jsme to každý z nás už určitě zažili, a samozřejmě se nemusí jednat pouze o dva výše uvedené příklady.

Samozřejmě musíme vzít v úvahu, jak moc je člověk senzitivní nebo jak moc věří v takovou věc, protože podle mého názoru je opravdu nejdůležitější takovým věcem uvěřit, příjmout je především uvnitř svého nitra. Mě třeba spoustu lidí říká, že jsem snílek, že ještě pořád lítám v oblacích, já vím, že na tom něco je, a přiznávám, že občas opravdu zasněná jsem, zase se snažím svět vidět jen v dobrých barvách, ale myslím, že právě díky tomu přístupu nemám problém přijmout i takové věci jako je propojení mezi psem a jeho páničkem.

Ano, spousta z vás se mě nyní může zeptat: "Ale ty jsi přece psala, že pes je výborný analyzátor neverbálního projevu? Myslím si, že celé to spočívá pouze v tom?" Dobře, to je sice pravda, ale jak pak můžeme vysvětlit podivné chování v případě smrti majitele mimo místo, kde se pes nachází?

Já si pamatuji jen jednu situaci, kdy se něco podobného stalo u nás, sice nikdo nezemřel, ale děda je velký milovník vysokohorské turistiky, a když jsem ještě byla malá věnoval se horolezectví. Jednou o víkendu se vydal zdolat nějakou ze skal, a už od rána byla Asta poměrně hodně nervózní, doslova se z ní na prá dnů stal jiný pes. O pár hodin později děda ležev v nemocnici - ještě než stačil dojít na místo, uklouz a spadl tak šikovně, že si způsobil otevřenou zlomeninu na levé noze.

Na druhou stranu pojďme se na "propojení" podívat i z jiné stránky, když jsme s našim mazličkem denně a příjde situace, kdy nás něco trápí, tak ač se snažíme toto chování zakrývat - tak jako jsem to dělala já - i přesto je jasné, že nejsme dokonalí, a i přes sebevětší snahu tvářít se šťastně, je povětšinou i okolí jasné, že je něco v nepořádku, nicméně jsem si jistá, že pes je v tomto ohledu mnohem více vnímavější, než lidé. A čemu to přisuzuji? Zase si neodpsutím nerýpnout do vědců: Přibližně nějaký ten rok zpátky se v Rakousku odehrál vědecký výzkum, při kterém bylo zjištěno, že pes cítí k majiteli stejnou důvěru jako malé děti k rodičům - tento "objev" mne neskutečně potěšil, jelikož několik let před tím jsem vydala článek na téma, jak je důvěra ve vztahu pes x majitel důležitým faktorem, vlastně tím nejdůležitějším, a velice mne potešilo, že to vědci potvrdili, sice s celkem velkým zpožeděním, ale lepší pozdě, než nikdy.

Ale abychom se vrátili zpátky, tady by dle mého názoru opravdu šlo o schopnost obrovské empatie ze strany psa spolu s dokonalým zvládáním neverbální komunikace, nevím zda jste si někdy všimli, jak vás pes pozoruje, ale to je typický případ, kdy je pro něj velice jednoduché přečíst, jak se zrovna cítíte.

Koncekonců já sama přesně nedokáži říci, ke které možnosti se více přikláním, z realistického hlediska by byla nejlepší varianta neverbální komunikace, nicméně protože já se na věci povětšinou nedívám pouze reálně, věřím že existuje nějaké jiné "vyšší" propojení mezi myslí majitel a psem, pak musím respektovat a přijmout i tuto teorii. Jediné co mohu z nedávné zkušenosti potvrdit je, že psi prostě mají šestý smysl, který je velice dobře vyvinutý. Ještě než, se mi naplno rozvinuly problémy se srůsty, nebyly bolesti tolik intenzivní nicméně se pomalu, ale jistě začaly ozývat, a Čárlí ještě před tím, než toto přišlo polehávala v oblasti, kde mám nyní problém, a pokaždé se snažila velice intenzivně dostat až k samotné kůži, kterou olizovala a doslova mi na břiše "hrabala" packami.

Měli byste zájem o videa se mnou a Charleen?

Hezký den přejeme! :)

www.vsepropejska.cz

18. listopadu 2015 v 14:31 | K.M.Valentová
Nedávno jsem zavítala do internetového obchodu www.vsepropejska.cz, přiznávám, že jsem byla poněkud zvědavá, a také že recenze na zboží jsem dosud neměla tendenci psát, nicméně jsem s dodávkou spokojená natolik, že bych se touto cestou i s Vámi chtěla podělit o své dojmy.
Obchod patří k nováčkům, a já jsem zrovna hledala vánoční dárek pro Čárlí. Ještě na začátek bych chtěla podotknout, že se obchod specializuje spíše na menší plemena. A protože s Čárlí velmi často cestujeme, rozhodla jsem se zaměřit na tašky.
Důležité pro mne je, aby taška byla z praktického materiálu, a aby byla co možná nejlehčí a zároveň poskytla pejskovi, co největší pohodlí.
A jsem nadmíru spokojená, troufnu si říct, stejně jako Čárlí. Taška je uvnitř zateplená, takže v momentálním podzimním počasí je opravdu ideálním pomocníkem, protože se snažím Čárlí neoblékat do doby, než je to nezbytně nutné. Kromě toho je také uvnitř potažená šusťákem, takže případné nečistoty lze snadno odstranit. Dno klasicky pokrývá vyjmutelná podložka. Na boku je praktická kapsička, kterou spousta jiných tašek, které jsem dosud měla, postrádalo. Uvnitř lze pejska zajistit karabinou. Kombinace černé a bílé se hodí takřka ke každé příležitosti, takže bych touto cestou chtěla pomoci tomuto obchůdku k dalším spokojeným zákazníkům J!"
 


OZNÁMENÍ!!!!

27. března 2015 v 14:36 | K.M.Valentová
Z DŮVODU VYTÍŽENOSTI JE BLOG POZASTAVENÝ!!!!! AKTIVNÍ BUDU OPĚT OD ZAČÁTKU ČERVNA. DĚKUJI VŠEM ZA POCHOPENÍ A PŘEJI PŘÍJEMNÉ BROUZDÁNÍ!

KATRIN MARIE VALENTOVÁ, autor

Přátelství bez pravidel

8. února 2014 v 14:35 | K.M.Valentová |  Vztah člověka a psa
Když přemýšlím o tom, jaké postavení měl pes třeba ve středověku, a jaké má nyní, a také jak pohlížel člověk na psa, a jak na něj pohlíží nyní, je jasné, že v tomto ohledu došlo k rozsáhlému vývoji. Dnes bych se chtěla zabývat právě otázkou vývoje tohoto vztahu, ale spíše také tím, jestli může existovat soužití se psem, bez toho aniž bychom museli denodenně dávat najevo svou vůdči pozici.

V poslední době zaznamenáváme opravdu velká "boom," skoro ve všech oblastech psího života, myšlení, cítění apod., mám pocit, že zrovna před několika málo týdny vyšel článek, jehož srdcem bylo, potvrzení toho, čeho si je většina majitelů psů vědoma, již od prvního dne, tedy paní vědci a dámy vědkyně, přišli na to, že pes cítí ke svému majiteli stejnou lásku jako my k němu, a také již opatrně naznačují, že se nejedná pouze o lásku, ale i o další emoce, které byly přiznávany primárně lidem. Bohužel se na tato témata neumím dívat objektivně, pouze z mého osobního úsudku mohu říci, že pes je mnohdy více empaticky založený, než kterýkoliv jiný člověk, vlastně se vyloženě těším na dobu, kdy široká veřejnost uslyší prohlašení typu: "Pes je mnohem chytřejší, než jsme si kdy mysleli." No a nyní, již pojďme k samotnému srdci článku.

Když vztah funguje bez pravidel

Na začátek ještě podotýkám, že všechny tyto články (vztah člověk a pes) vycházejí pouze z mých osobních zkušeností, a hlavně ze vztahů mě a mých fen, proto Vám tyto názory rozhodně nechci podsouvat, mým cílem je Váš osobní názor, nikoliv přebírání mých, či jakýchkoliv jiných.

V několik málo posledních letech, můžeme pozorovat, že ve vztahu psa a mijtele, dochází k mnohem většímu rozvoji, než bylo kdysi zvykem, můžeme vidět, že se přátelství utužuje, a dochází k mnohem většímu porozumění, což se samozřejmě týká, jak psa, tak člověka, taktéž dochází k mnohem větším vědeckým výzkumům, majitele pejsky berou více jako společníky pro život, než jen hlídače atd., dle mého názoru, je toto jen začátek dlouhé cesty, vždyť na trhu už nyní nalezneme "překládaše psí řeči."

Má prvotní otázka, ale zněla, zda může existovat soužití bez toho, aniž bychom museli dávat jasně najevo pravidla, zkráceně aby to fungovalo tak, že pes chápe, jaká je jeho pozice, jak se může chovat, a co už si dovolit nesmí. Dle mých zkušeností ano, prozatím jsem neměla psa, kterému bych musela říkat, to nesmíš, a to zase můžeš, nějak odmalinka pilujeme, výsadní postavení "paničky," v krizových situacích, jinak můj vztah vůči psům funguje na přátelské úrovni, tedy s nimi zacházím jako s mými velmi dobrými přáteli, proto mezi mnou a mým psem neexistuje věta "Jsi dominantní," takže mám zato, že nekterá soužití, prostě mohou fungovat, bez toho aniž bychom museli psovi každý den připomínat, kdo je pánem. Na druhou stranu také znám typu psů, kteří neustále zkouší, co ještě mohou a co už ne, v konečném důsledku se opět dostávám k tomu, že každý z pejsků je úplně jiný, a proto nelze užívat stejných metod na každého z nich, každý z nich je jedinečná osobnost.

Rozumíme si více?

Řekla bych, že toto je celkem zavádějící otázka, jelikož i v dnešní době existují lidé, kteří mají pejska jen pro hlídací účely, či jako doplněk k domu se zahradou, tím samozřejmě neodsuzuji jejich city k čtyřnohému příteli, protože sama vím, že i když mí prarodiče měli psa u domu, byl pro ně milovaným členem, jen mu nevěnovali tolik pozornosti, jakou dnes věnujeme my Našim pejskům.

Myslím, že na otázku zda došlo k vývoji vzájemného porozumění, není potřebná odpověďi, důraz spíše klademe na to, jak moc se komunikace mezi majitelem a psem zdokonalila. Když se opět zamyslím nad tímto problémem, napadá mě, že jsme nyní ve vztahu ke psům více otevřejnější, a jak jsem již na začátku řekla, v této době zažíváme obrovské "boom," nových poznatků apod. Tato skutečnost samozřejmě, nezakladá jen na našem přístupu, ale také na otevřenosti a natěšenosti psa naslouchat majiteli, pes je mnohem šťastnější, když vidí, že mu majitel naslouchá a snaží se ho pochopit, najít s ním společnou řeč, opět se vrátím k mému vztahu s Čárlí, ve fází v jaké se nacházíme, je spíše nyní ona ten aktér, který mě jakoby posunuje a učí, jak správně komunikovat, ze začátku jsem byla já, kdo udával tempo, také co jaký povel nebo posunek znamená, základy naši "konverzace," jsme vlastně tovřily spolu, ale zase dávala více prostoru mě, a snažila se co nejvíce ulehčit komunikaci. Nyní, kdy už jsme "základy," zvládly dokonale postupujeme do další úrovně, kdy právě ona přebírá iniciativu komunikace.

Samozřejmě abych neustále neudávala samou chválu, musím zdůraznit, že nemám dokonalého psa, a také ani dokonalého psa nechci, Čárlí má své chyby, ale právě proto, že mezi námi panuje přátelský vztah, není pro mne důležité jestli někdy vyběhne svéhlavě za kočkou, vyválí se v něčem velmi "voňavém," i když si je u všech těchto situací moc dobře vědoma, že by to dělat neměla, spíše mám pocit, že je až moc vychytralá, při čtení tohoto odstavce by mě určitě někteří kynologové ukamenovali, a odsoudili za to, že bych ani takové věci psát neměla a ani bych neměla vést blog, který zmiňuje "psí psychologii." Pro Vás jen mohu dodat, že tak jako jsou děti různě vychované, a nikdo Vám do jejich výchovy nemluví, tak i já vychovávám a uznávám takový styl soužití, který vyhovuje mě.

Co nakonec dodat? Snad jen, že je úžasné pozorovat, jak moc se vztah za poslední léta mění, vždyť jen před několika lety bylo nemyslitelné, brát s sebou pejsky na dovolenou, a dnes už máme psí pláže, restaurace, školky, parky atd. Jednoduše řečeno, jsem velmi potěšená do jaké úrovně se dostáváme, a že v dnešní době máme pejska především za účelem životního společníka!

Divokost v očích...

8. ledna 2014 v 19:39 | K.M.Valentová |  Vztah člověka a psa

Bude to již druhý rok, co povedu tento blog a FB stránku, a za celé tyto dva roky jsem došla k několika malým nebo větším poznatkům, ovšem každý z nich mi byl stejně přínosný. Poslední dobou přemýšlím nad tím, jak je možné, že ne každý majitel má se svým psem tak pevný vztah, že mu nemůže naplno věřit, a že ho nedokáže naplno popsat, nedokáže říct, že je se svým psem šťastný atd., toto téma tady omývám už hodně dlouho, ale nikdy jsem se do něj neponořila naplno, proto bych se tento rok chtěla věnovat především přátelstvím a vztahem mezi psem a jeho majitelem.

Již dlouho sleduji různé skupiny, s čímž přímo souvisí různé výcvikové proudy, o kterých bylo také v několika článcích psáno, dále pak hodnotím názory různých osob, venku se pokouším sledovat psy a jejich komunikaci s majitelem, a nakonec hlavně hodnotím mou komunikaci s Čárli. Bohužel však neumím příliš objektivně zhodnotit náš vztah, jelikož si jako každý majitel myslím, že je dokonalý, ale právě podle našeho vztahu a mého přístupu k výcviku, bych chtěla dojít k závěru, co je vlastně dokonalý vztah mezi majitelem a pejskem, v kontrastu s ostatními kynology.

A teď už pojďme k samotnému tématu, vlastně bych řekla, že tento rok bude z většiny o mých názorech a pohledech na věci, vůbec netuším, zda dojdu k nějakému ucelenému názoru, což si vlastně ani nemyslím, jelikož, jak jsem již několikrát řekla, že spousta lidí nechápe sama sebe, ale myslí si, že dokonalé znají svého psa, tak mi tedy dovolte, abych rok 2014 zahájila tímto obsáhlým celkem, také Vám i Vaším pejskům přeji, ať je tento rok ještě hezčí a zábavnější, než ten předchozí, přeji Vám co nejméně starostí a stresů, a co nejvíce smíchu a dobré nálady, a nyní tedy opravdu pojďme k mému zamyšlení!

Stále vidím tu rozdílnost v jejich očích

Poslední dobou přemýšlím o tom, jestli jsem si vůbec dostatečně vědoma, že to co se vedle mě "rozvaluje," je samostatně myslící tvor, nejspíše mi to nikdy tak nedocházelo, jako nyní, a mohl za to jediný dlouhý pohled do očí, když jsem do nich opravdu zahleděla, všimla jsem si, že to, co z nich vyzařuje není podlézavost apod., jak s oblibou citují "milovníci" psů, ale naopak divokost, velice to na mě zapůsobilo, ten pohled mě určitým způsobem i udivil, jelikož jsem si najednou plně uvědomila, že vedle mě opravdu leží "samostatná jednotka," a právě tady, je podle mého jeden z kamenů úrazu.

Někteří majitelé si totiž dostatečně neuvědomují samostatnou a originální osobnost svého psa, zjednodušeně řečeno, řeknou si: "Jo, tohohle chlapíčka jsem si vychoval, znám ho na 100%, máme perfektní vztah...," to všechno může být pravda, ale dělá věci pejsek s nadšením pro pána nebo pro sebe. Tím nechci říct, že je to špatně, ale myslím si, že si hodně majitelů neuvědomuje, že je třeba dát prostor i tomu co pejsek dělá rád, netuším, jak to přesně vyjádřit slovy, ale v konečném důsledku, tím náražím na to, abychom dali prostor vlastní osobnosti psa, protože jej netvoří pouze to, co jej naučíme, ale i to, co má dáno geneticky, a to je právě to, co jsem viděla v očích Čárlí.

Velice tradiční je například hrabání, je to přirozená činnost, ale většina majitelů ji potlačuje, ale právě tento úkaz, je pro psa přirozený, a je to jedna z věcí, která dělá psa, tím čím doopravdy je, proto je pro Čárlí hrabání určitá forma odměny, a taktéž dělá to, co jí baví, a je pro ní přirozené, takže si myslím, že bychom pejskům měli dopřávat, nejen to, co dělají oni pro to, aby uspokojili naše potřeby, ale i dopřát jim to, co je pro ně jakousi tradiční činností.

Zkusme být více psy

Teď se nejspíše určitá skupina lidí děsí, když tento podnadpis čte, ale uvědomme si, že psy spíše polidšťujeme, než abychom se my pokusili, vžít se na chvíli do jejich kůže. Prosím Vás, nejsem fanatik, že bych si dávala za kalhoty hadru, a pokoušela se ji chytit, jako někteří psi ocas, ale jde mi především, o to, že když budete dělat se svým čtyřnohým přítelem věci jemu přirozené, mnohem více se poznáte, a také vás to mnohem více sblíží, podle mého je naprostá hloupost, když někteří jedinci tvrdí, že pes dělá všechno výhradně a bezhlavě pro majitele, pokud mu dáme prostor, aby sám ukázal co ho baví, pak je jasné, že se chce také předvést a podílet se s vámi na jeho "koníčcích." Opět se vrátím ke hrabání, jestliže psa vezmeme na nějaké tomu vhodné místo, a on s činností začne, nemám tím namysli, abyste přišli k němu a pomohli mu, ale abyste ho povzbudili, pochválili apod.

Klademe si reálné cíle

Předpokládám, že většina z nás chce s pejskem dělat nějaký druh sportu nebo prostě jen učit pár povelů apod., ale někdy se stane, že i pes, který má předpoklady pro danou činnost, prostě ztrácí zájem, a nehne s ním ani pořádná dávka klobás, proto bychom si měli klást takové cíle, které jsou reálné, pro našeho psa, i pro nás, aby poté zbytečně nedocházelo ke ztrátě důvěry mezi majitelem a psem. Raději děláme malé, ale úspěšné krůčky, než velké a nenapravitelné chyby.

Tímto bych ukončila tuto první, spíše úvodní část, předpokládám, že tento rok nebude jen o tomto tématu, ale mělo by ho z 90% tvořit, také bohužel nemám tušení, v jakých intervalech budu letos články přidávat, nějak se mi povinnosti kupí na sebe, to ovšem neznamená, že blog nebo stránku uzavřu.


Přeji příjemný zbytek týden!

Jak mluvit se psem -díl 52- "Analyzátor" situace

14. října 2013 v 12:40 | K.M.Valentová |  Jazyk "pejsků"

Neverbální komunikace, velmi obsáhlé téma, o kterém jsem již mnohokrát hovořila, ale protože je tak obrovské, je k němu neustále co říci. Nedávno jsem přemýšlela nad tím, jak je možné, že pes "vycítí" dobrého a špatného člověka, jak se říká, a došla jsem k závěru, že v tom zřejmě nebude nic magického, ale naprosto dokonalé čtení v člověku, tedy čtení jeho neverbální komunikace.

Jak mluvit se psem -díl 51- Omyl jménem "dominance", pozor na TV pořady!

8. září 2013 v 21:10 | K.M.Valentová |  Předchůdci naších miláčků

Vcelku stará, ale neméně užívaná definice zní, že psí chování je odrazem toho vlčího, nicméně jestliže se zamyslíme, do jaké doby sahá toto tvrzení, ne jednoho člověka napadne, že by tomu dnes tak nemuselo být.

Jak mluvit se psem - díl 50- Klid a vnitřní pohoda majitele

2. srpna 2013 v 13:44 | K.M.Valentová |  Jazyk "pejsků"

Velmi cenná věc, kterou můžeme správným přístupem získat, a kterou bychom také měli chtít získat je vnitřní stabilita a vyrovnanost, kterou lze plně využívat nejen v případě naších čtyřnohých přátel, ale taktéž v běžném životě, kdy je někdy opravdu k nezaplacení umět ovládat své vnitřní pocity a nevybuchnout. V padesátém pokračování se tedy zaměříme na to, jak se koncentrovat a předejít zbytečnému a přehnanému výbuchu emocí. Možná se ptáte proč zrovna toto téma, odpověď je velmi prostá, je čím dál méně osob, které se dokáží plně koncentrovat a soustředit na určitou činnost, kterou provádějí se svým psem, počínaje povely, přes učení čistoty, až po opakované přivolání.

Nemusí to být na pár měsíců...

10. července 2013 v 11:52 | K.M.Valentová |  Co bychom neměli opomíjet

Možná by tam mělo místo "často" stát úplně jiné slovíčko, jelikož "často" není tak úplně pravdivé, v tomto článku, se totiž opět zaměříme na psy z množíren, a také ze zverimexů.

Kam dál